Brankář Lukáš Lízal: Když nedostanete gól, nemůžete prohrát. Od toho se odvíjí naše hra

pátek, 25. září 2020, 12:10

Strakonice - V minulém kole skončily zápasy Rudolfov – Strakonice a Třeboň – Blatná bezbrankovou remízou. V obou zápasech předváděli výborné zákroky zejména hostující brankáři a především jim mohou děkovat týmy z konce tabulky za cenný bod, který si domu přivezly. My jsme za Muže 5. kola vybrali strakonického gólmana Lukáše Lízala (24), který je už delší dobu velkou oporou defenzívy Junioru.

Zápas na Rudolfově skončil bezbrankovou remízou. Jakou cenu má pro vás ten jeden bod?
Každý bod zvenku se počítá, takže jsme s ním spokojeni.

Vy už jste na Rudolfově neinkasoval sto osmdesát minut. I loňský zápas zde skončil 0:0. Zřejmě si vám tady chytá dobře...
Na Rudolfově mají takové specifické hřiště. Je trochu menší, ale to, že jsem tam opět vychytal nulu, je spíš náhoda. Na Rudolfově je to pokaždé spíš o soubojích než o nějaké tvořivé hře. Na brankáře jde víc střel, paradoxně jsme tam ale gól nedostali a toho si ceníme.

V jakém okamžiku jste měl namále?
Nejvíc práce jsem měl v prvním poločase. Zapotil jsem se hlavně po jedné střele protihráče zpoza vápna. Míč jsem uviděl až na poslední chvíli, naštěstí jsem však ještě stihl míč vyrazit na roh.

Byl to váš nejlepší zápas v soutěži?
Pár dobrých zápasů, jak byl tento, už jsem v krajském přeboru odchytal. Od toho jsem v bráně, abych něco chytil. Když nedostanete gól, nemůžete prohrát. Od toho se odvíjí naše hra. Potřebujeme ale přidat ve hře dopředu.

Můžete přiblížit vaši dosavadní kariéru?
Začínal jsem ve Strakonicích, jako mladší dorostenec už jsem ale hrál v Oseku. Nějaké zápasy jsem tam odchytal i za áčko, když jsem jako sedmnáctiletý dostal důvěru. Byla to pro mě cenná zkušenost, že jsem mohl v tak nízkém věku okusit mužský fotbal. Poslední dva roky už jsem zase zpátky ve Strakonicích.

Jak jste spokojen s dosavadním účinkováním Strakonic v krajském přeboru?
Zakládáme si na zajištěné obraně. Nějaké zápasy jsme prohráli, dál ale táhneme jako kolektiv za jeden provaz, a myslím, že si to pomalu sedá. Máme pět bodů, což není mnoho, pokud ale budeme dál tvrdě pracovat, věřím, že body budou přibývat. Fyzicky jsme dobře připraveni, chybí jen ty zkušenosti. Ty však získáme v dalších zápasech.

Ten nejbližší jste měli odehrát doma s Třeboní, hrát se ale nebude. Mrzí vás to hodně?
To se dozvídám až od vás. Já počítám s tím, že budeme hrát, možná se ale dozvím v pátek na tréninku něco jiného. Ve Strakonicích je pouť a to obvykle přijde hodně diváků, kteří vytvoří dobrou atmosféru. Byl bych rád, kdyby se hrálo.

Jak se vám daří skloubit fotbal se školou?
Už jsem v posledním ročníku na vysoké škole. Píšu diplomovou práci a do Prahy teď dojíždím maximálně jednou týdně. Na trénincích se tedy snažím být co nejvíc. Dřív to bylo s časem horší. To jsem ve Strakonicích stíhal jen páteční tréninky.

Jaké plány máte do budoucna?
Na takovéto úrovni hrajete fotbal především pro zábavu. V budoucnu by nebylo špatné zahrát si třeba divizi, vždycky ale bude na prvním místě práce, která mě bude živit. Fotbal ale určitě zůstane mým oblíbeným koníčkem.

Když jste zmínil divizi, považujete za reálné, že byste si ji zahrál se Strakonicemi?
Ano, nejraději bych si ji zahrál právě se Strakonicemi. Je to celkem velké město, do kterého, myslím si, divize patří. Máme dobrý stadion a lidé tu na fotbal chodí. Krajský přebor už je ale kvalitní soutěž a dostat se výš, to není jen tak.

V jakém časovém horizontu by podle vás mohly Strakonice postoupit?
Do divize nelze postoupit ze dne na den. To je o dlouhodobé práci. Když ale rozebíráme zápasy na videu, vidíme, že se zlepšujeme po taktické i herní stránce. Individuální výkony jednotlivých hráčů jdou nahoru a už neděláme tolik chyb. A hlavně máme dobrou účast na trénincích. Trénujeme víc než jiné manšafty v přeboru a to je naše plus.