Zemřel František Ondok. Poslední pamětník slavného postupu SK ČB z roku 1947
Ve Zlivi v sobotu 15. srpna 2020 zemřel poslední fotbalový pamětník historicky prvního postupu S.K. České Budějovice do nejvyšší fotbalové soutěže. František Ondok by 30. září oslavil úctyhodných 95 let.
S fotbalem začínal ve 13 letech v žákovském týmu SK Zliv a přes dorost, záložní mužstvo se propracoval do A-týmu. V červenci 1946 poprvé přestoupil. Zvěsti o kvalitách rychlonohého levého křídla, které s úspěchem dokázalo zaskočit i na dalších postech, se brzy donesly do Budějovic. „Doporučil mě tam Miloslav Hule, který už tam hrál a také pocházel ze Zlivi. Přijeli se na mě podívat, a když jsem dal kombinovanému týmu SK a brankáři Hrdličkovi dva góly, tak mě trenér Hroneš pozval do Budějovic a po tréninku mě vzal do kádru,“ popsal František Ondok přechod do nejslavnějšího jihočeského klubu.
SK Č. Budějovice usilovně prahl po vítězství v Divizi českého venkova a postupu do Státní ligy a před sezonou 1946/47 výrazně posiloval. „Černým kůžím“ se v čele s internacionálem Josefem Zemanem a kapitánem Václavem Johnem podařilo vyhrát západní skupinu Divize českého venkova, což byla druhá nejvyšší soutěž, o čtyři body před městským rivalem Meteorem. O titul mistra českého venkova a postup do ligy se Budějovičtí utkali v baráži s Polabanem Nymburk, který toužil po rychlém návratu mezi elitu. U plynárny vyhrál SK Č.B. jednoznačně 4:1, ale v odvetě se třásl o udržení náskoku, neboť prohrál 0:2 a jeden gól domácích sudí neuznal.
Pod Černou věží to byla veliká sláva, byť ligová pouť trvala jen jednu sezonu. „Za postup do ligy každý z nás obdržel čtyři tisíce,“ vzpomněl jednu za svých ojedinělých odměn za fotbal. „Byli jsme amatéři, všichni jsme chodili do práce a za fotbal dostávali maximálně oběd nebo večeři,“ podotkl hráč, jenž v rozestavení 2 – 3 – 5 dokázal alternovat na různých postech. Nejlépe mu to sedělo na levém křídle. Většina hráčů pracovala v Jihočeských elektrárnách, Ondok byl topenářem u firmy Procházka. „Když jsme jezdili vlakem delší trasy, tak jsem si na rozdíl od ostatních, kteří mohli přijít do práce později a měli to placené, musel brát dovolenou.“
Mezi elitou si připsal šest startů a vstřelil jeden gól Slezské Ostravě (současný Baník). První domácí ligové střetnutí na hřišti u plynárny s Čechií Karlín (1:3) by nejraději vymazal z paměti, ale pak přišly památné zápasy s vršovickými „klokany“ a Bicanovou Slavií. „První ligové vítězství jsme vybojovali až ve čtvrtém kole se Žilinou. Třemi góly Hemelíka jsme po přestřelce 6:5 překvapivě porazili Bohemians, kteří vedli tabulku. Velice cenná byla remíza 1:1 se Slavií. Bican se ten den vůbec neprosadil, Příbek ho úplně vymazal,“ zmínil nejúspěšnější výsledky v podzimní části, když se mužstvo zvedalo pod taktovkou začínajícího kormidelníka Rudolfa Vytlačila, který sbíral první trenérské ostruhy v budějovických klubech Meteoru a S.K.
Na jaře 1948 převzal mužstvo další slávista Pojar, Ondok sehrál už jen odvetu s Karlínem. V dalších startech mu zabránilo nové nařízení, že vojáci základní služby nemohou hrát za civilní kluby. „Hrál jsem jen za vojenské týmy, po návratu byl chvilku v Budějovicích a pak se vrátil zpět do Zlivi,“ vyprávěl, kam vedly jeho další kroky. Ve Zlivi se dál bavil fotbalem, se "Srnou" Brožem váleli hokej. Kvůli problémům s kolem musel v roce 1959 skončit a vrhnul se trénování zlivských fotbalistů. Byl u prvních krůčků brankáře Josefa Čalouna, jenž se později výrazně zapsal do historie plzeňského fotbalu.
