Protivínský fotbal oslaví 15. srpna sté narozeniny

V polovině srpna oslavíte 100 let od vzniku protivínského fotbalu. Co přesně k tomuto kulatému výročí chystáte?
Začali jsme již od června mládežnickými turnaji přípravek O stoletý pohár. A pokračovala 25. 7., kdy se v rámci oslav uskutečnil „Rajty cup“, turnaj hráčů nad 35 let jako vzpomínka na Michala Rajtorala, naše „áčko“ se utkalo s Nepomukem. Po celý den byla v budově kabin výstavka ke stoleté historii klubu, která bude pokračovat až do dne oslav. Podobná výstavka probíhá již od 15. 7. v městském infocentru. Pokračovat budou mládežnické turnaje, 1. 8. – mladší žáci, 8. 8. – dorostenci. V den oslav, 15. 8., budou nejdříve hrát turnaj starší žáci, od 15 hodin se utká „áčko“ s Olešníkem. V 18 hodin se uskuteční slavnostní schůze, na které bychom chtěli ocenit funkcionáře a hráče, kteří se zasloužili o protivínský fotbal. Tímto bych chtěl pozvat na tento den všechny fotbalisty, kteří v Protivíně hráli, a nedorazila jim pozvánka, protože na všechny nemáme kontakt. Další výstava, tentokrát fotografická, se uskuteční od 1. 9. ve foyeru protivínského kina.

Chystáte vydání knižní publikace. Kdo se na její tvorbě podílel a jak bylo těžké poskládat historii dohromady?
Osnovou nám byla brožura pana Miroslava Dleska k 70 letům našeho fotbalu. O počátcích bádal Ing. Pavel Moc, zkušený badatel a spisovatel, já jsem se podílel zhruba na posledních 30 letech. Počátky historie jsem spíše doplňoval fotografiemi nebo dalšími dokumenty, jak ze Státního archivu v Písku, tak klubového archivu, který vedl dlouholetý funkcionář klubu pan Jaroslav Bílek a bez jehož fotografií a dokumentů by naše práce byla mnohem náročnější. Troufám si říci, že bychom publikaci bez něj ani dohromady nedali. A v neposlední řadě jste nám byl nápomocen vy! Vaše kniha o Jihočeském fotbalu a váš archiv pro nás byly mnohokrát zdrojem cenných informací. Chtěl bych vám, za nás autory, moc poděkovat.

Protivínem prošla celá plejáda hráčů. Z největších osobností můžeme v různých etapách jmenovat Františka Pihlíka, Josefa Nečase, Václava Koštela, Jaroslava Kostku, brankáře Václava Mikšíčka, kanonýra Michala Remtu, který si coby nejlepší střelec KP vystřílel angažmá ve druhé lize. Střelce Romana Sládka. A prim hráli v Protivíně za První republiky také exslávisti Kovařovicové. Jistě vzpomenete na trenéry, kteří se výrazně podepsali pod největší úspěchy v historii?
Asi prvním trenérem, který nehrál a jen trénoval, byl František Rozmaisl. Byl v Protivíně ve 40. roce a dostal tým do nejvyšší krajské soutěže. Jen pro zajímavost, byl to mistr Evropy z roku 1911. Pak musím jmenovat Jardu Kostku, ten hráče v Protivíně vlastně naučil trénovat, předtím to bylo pár střel na branku a fotbálek. Po něm Vašek Černý, Franta „Alan“ Šobor, Jirka Antoš a naposledy Jura Kobetič.

Můžeme zmínit nejvýznamnější funkcionářské persony Protivína. Nutno připomenout, že mezi obětavé letité činovníky a bývalé hráče patřil i váš otec.
Persona a doslova ikona prvních 25 let byl František Pihlík. Dále MUDr. Alois Svoboda, který dotáhl do konce výstavbu hřiště „U Obory“, na kterém hrajeme dodnes, v šedesátých a 70. letech František Honzík, v 80. Honza Vojík. To jsou předsedové. A pak byli ti, kteří pracovali všude, kde bylo třeba. K těm patřil táta a třeba taky Fanda Jelínek. O panu Bílkovi už jsem mluvil. Ale těch obětavců byla dlouhá řada. Nezapomenutelnou postavou klubu byl i Miloslav Houdek. V dnešní době je osobností manažer Petr Bečvář. A ještě k mému otci. Nebál bych se ho zařadit do obou kategorií našich person. Pro kluky, kteří hráli v roce 1965 o dorosteneckou ligu, byl osobností až do konce kariéry. Jen já jsem si s ním už moc nezahrál. On jako kouč, když já hrál jako hrající trenér, dovedl také v roce 1988 A mužstvo do kraje. A trénoval, který tým bylo třeba…

Klub si za ty roky prošel několika vzestupy a pády. Jaké období je považováno za nejúspěšnější?
Co jsme vyčetli z archivů tak asi rok 1922. To byl SK Protivín doma zásluhou i výše zmiňovaných Kovařoviců takřka neporazitelný. Pak období po výstavbě hřiště, zhruba do roku 1940, to se zde hrála spousta atraktivních i mezinárodních utkání a mužstvu se dařilo. Z vlastních zkušeností bych řekl počátky 80. a 90. let, pak období trenéra Antoše – devět let v KP. A posledních pět let vůbec není k zahození.

Nikdy se však Protivínu nepodařilo natrvalo se usadit v krajském přeboru. Při generační výměně či větším odlivu hráčů nastal pád do nižší soutěže… Čím si to s odstupem času vysvětlujete?
Už jste to vlastně řekl. Většinou generační výměna, noví hráči nedosahovali kvalit svých předchůdců. A Jirka Antoš v několika rozhovorech pro noviny říkával, že v mužstvu existuje syndrom rychlého sebeuspokojení. Párkrát se vyhrálo, sezóna vyšla, morálka trochu ochabla…

Mezi nejpovedenější mohl patřit uplynulý ročník. Ten se ale kvůli pandemii nedohrál. K medailovým příčkám jste ale měli slušně našlápnuto.
Nevyšly poslední tři zápasy, asi trochu došly síly a trochu nás opustilo i štěstíčko, které musí být.

Premiérová účast v divizní soutěži by vás momentálně nelákala?
Samozřejmě že lákala, lákala všechny generace, které v Protivíně hrály, když se týmu dařilo. Třeba se toho taky na stará kolena dožiju.

Původní hřiště protivínských průkopníků fotbalu bylo na jiném místě. Kde se nacházelo?
Úplně první, v roce 1920, bylo zhruba 100 metrů nad náměstím, přibližně v dnešní Komenského ulici, kterou k nám jezdí třeba fotbalisté od Vodňan. Bylo to vlastně tržiště. Pak bylo za tratí, vedle bývalé silnice na Písek. Tam se hrálo od roku 1932 až do roku 1934.

Od kdy se hraje na hřišti U Obory?
Přesně od 12. 8. 1934, to se otevíralo s velkou slávou. A prvním soupeřem Protivína byla XI. Jihočeské župy fotbalové.

Sportovní areál ve spolupráci s městem vzkvétá do krásy. Chystáte do budoucna další úpravy či vylepšení?
Samozřejmě, že bychom rádi pokračovali ve zvelebování městského areálu. Ale konkrétní projekty budu teprve konzultovat s vedením města.

Jak se v současnosti daří protivínské mládeži? Také u vás platí, že se těžce shání a v dorostu dochází k nejvyšší „úmrtnosti“ hráčů?
Ne, že by to nemohlo být lepší, ale na naše poměry jsem spokojený. Malých dětiček je hodně, pak jich samozřejmě i odchodem těch talentovaných ubývá. Ano, dorost, tam je největší úmrtnost. Kluci mají spoustu možností a fotbal už pro ně není na prvním místě, jako byl u nás. Ale to je dobou, tak to je. Snažíme se to, zejména u této kategorie, postavit na dobré partě. A musím pochválit mládežnické trenéry, makají a velmi dobře se s nimi spolupracuje. Vlastně celé vedení týmů.

V čele klubu jste od roku 1990 a až na čtyřletou pauzu na začátku tisíciletí dlouhých 26 let. Čeho si nejvíc ceníte?
Mám velkou radost z toho, že se nám podařilo získat lidi pro práci s dětmi a mládeží. Máme až po dorost osm mládežnických týmů a ještě předškoláky a úplně mini „žížalky“. My jsme si s Petrem Bečvářem tu práci rozdělili, on se stará o dospělé a já o mládež.

Co byste z pozice předsedy popřál vašemu klubu k jeho stým narozeninám?
Aby se FK Protivín dále rozvíjel v moderní klub, který svou úspěšnost neměří jen výsledky dospělých, ale poctivě pracuje na přípravě a výchově mladých fotbalistů. A snaží se, aby z nich byli nejen výborní fotbalisté, ale hlavně správní lidé. A pokoušel se jim k tomu vytvořit ty nejlepší podmínky. Ať se protivínští fotbalisté pohybují ve špičce nejvyšší krajské soutěže. Ať se jim vyhýbají krize, rozkoly či zranění, aby mohli ve svých srdcích živit nadále sen mnoha místních fotbalových generací – divizi. Jak fandí a zpívá náš maskot, šoumen Vašek Hloucha: „Ať žije Protivín, za dva roky možná v divizi!“