Pozdější ligové hvězdy dostaly v Budějovicích vyhazov. Štajner s Maierem se museli pakovat

Ladislav Maier

Zbývalo pět kol do konce druhé fotbalové ligy. Drnovice hostily v důležitém utkání rozjetý Liberec, který jim nadělil porážku 3:0. Předseda klubu Gottwald pak oznámil, že někteří jeho hráči zápas prodali a brankář Maier a stoper Slavomír Hodúl (usadil se v J. Hradci) okamžitě v Drnovicích končí.

Ladislav Maier se vydal za prací do Rakouska. Jako nádeník prožil ve Vídni šest týdnů. Pak mu zavolal trenér Jindřich Dejmal s nabídkou krýt záda v Českých Budějovicích Jaromíru Blažkovi. Nadějný gólman přišel na roční hostování z pražské Slavie. Tým ze Střeleckého ostrova rok předtím s vypětím všech sil udržel jako nováček první ligu a Maierovi se naskytla v šestadvaceti letech obrovská šance dostat se mezi fotbalovou smetánku.

Jihočeská metropole nebyla pro něho neznámou. Na vojně tu strávil dva roky, nastupoval pod Dejmalovým vedením za VTJ České Budějovice v krajském přeboru po boku Valachoviče a Fujdiara. Na jihu Čech měl podepsat smlouvu na tři roky, ale nakonec všechno dopadlo jinak. Před startem sezony 1992/93 se zúčastnil čtrnáctidenního soustředění v Jugoslávii. Třetí den po návratu se trénink na Střeleckém ostrově ukázal jako osudný.

Při fotbálku šel do těžkého souboje o míč s Ukrajincem Nikitinem, kterého přivedl kouč Dejmal, ale v souboji nechal kopačku o něco déle než měl a přepálil novou posilu tak, že musela být odvezena do nemocnice. Trenér Dejmal mu pak pěkně od plic vynadal a ještě tentýž večer se Maier definitivně rozhodl, že v Budějovicích působit nebude.

Šanci dostal v Liberci společně s vyhozeným Hodúlem z Drnovic. Později se dočkal s Libercem první ligy, reprezentace a z Anglie si přivezl jako třetí gólman stříbrnou medaili z Eura 1996. V roli „dvojky“ za Srníčkem (vojákoval ve VTJ Tábor) cestoval na ME 2000. Po letech se vrátil do Rakouska (1998-2005), ale tentokrát již ne jako nádeník, ale jako opora Rapidu Vídeň.

Jiří Štajner

Málokdo si pamatuje Jiřího Štajnera v kádru českobudějovického SK. V létě roku 1996 přišel na hostování ze Slavie Praha, ale dlouho se pod Černou věží nezdržel. V Edenu slavil mistrovský titul a podílel se na pohárovém tažení Evropou, když asistoval u rozhodující Vávrovy trefy v Římě.

Talentovaný slávista měl však i své neduhy. S životosprávou si zrovna netykal, několikrát skončil u soudu a vedení Slavie došla trpělivost. Poprvé od svých čtrnácti let změnil sešívaný dres za černobílý a zamířil na hostování do Českých Budějovic.

Dvacetiletý bohém Štajner jen vysedával na lavičce nebo na tribuně, připsal si pár startů za divizní B-mužstvo a českobudějovickou anabázi, trvající necelý měsíc, nakonec vyřešil po svém. Po „náročné“ noci ho nevzbudil budík a trenérovi Tobiášovi nezbývalo nic jiného, než ho bez milosti vyhodit.

Vrátil se zpět do Prahy, ale ve Slavii s ním nikdo nepočítal. Neváhal a přijal nabídku účastníka I. A třídy FK Louňovice. Hostování mu prospělo. Následoval návrat do slávistického béčka a odtud přechod do druholigového Mostu, kde chytil druhý dech. Po dva a půl letech po něm zatoužil Liberec a za pět milionů putoval do Slovanu.

Zanedlouho se dočkal premiéry v reprezentaci. V sezoně 2001/02  získal Liberec senzačně mistrovský titul a o služby nejlepšího ligového střelce se začaly zajímat zahraniční kluby. Vybral si jej bundesligový nováček Hannover. A dál už ten příběh znáte…