O první úspěch jihočeského fotbalu se postaral DFC Budweis

Deutscher Fussball Club Budweis (DFC), jehož klubovými barvami byla červená a černá, volně navazoval na činnost Deutscher Sportklub Budweis (DSK) a v době mezi válkami byl jediným německým fotbalovým týmem ve městě s výraznou německou menšinou. Jeho nevýhodou bylo, že v rámci soutěží svazu DFV měl všude daleko. Podobnou kvalitu žádné jiné německé mužstvo v regionu nemělo.

DSK Budweis existoval v letech 1912 – 1924. Byl členem svazu Der Deutsche Fussballverband für Böhmen, který v roce 1914 připravoval vlastní soutěže, které se měly hrát jako české ve čtyřech třídách. Plány ale zastavila I. světová válka, stejně jako činnost DSK. Tu klub v roce 1919 obnovil, ale za pět let ho německý svaz DFV zrušil „v důsledku slabé činnosti". Bývalí členové Hugo Pötl, Leo Kende, Richard Weiner a Alexander Lichtneckert pak založili nový klub DFC, který byl zařazen do amatérského župního mistrovství I. třídy DFV – Gau Mitte (župy Střed). Ta se hrála v této sezoně ve 4 skupinách po 3 klubech. V letech 1925, 1927 a 1928 středočeskou župu DFC vyhrál a následně se vždy stal v turnaji župních přeborníků také amatérským mistrem svazu DFV.

Cesta do finále Amatérského mistrovství ČSAF 1926/1927 vedla přes prvenství v župě Střed, kde bylo konečné pořadí: 1. DFC Budweis 10 bodů, 2. DSB Prag 7 b., 3. DFC Prag amatéři 5 b., 4. DBC Sturm Prag 2 b.

Následovaly vyřazovací zápasy vítězů německých žup o titul amatérského mistra německého svazu DFV: 1. kolo: DSV Brünn - MOSC Mährisch Ostrau 6:4, DFK Reichenberg - DSB Schreckenstein 3:2. 2. kolo: DSV Brünn - RFK Reichenberg 4:1, DFC Budweis - DSB Eger (Cheb) 6:3. Finále: DFC Budweis - DSV Brünn 1:0 (0:0). Gól: 85. Pobel. Sestava DFC: Hofhansl - Menzel, Kahrer - Prager, Hadrba, Raudnitz - Gaffal, Greiml, Pobel, Dworschak, Strnad. Do Amatérského mistrovství ČsAF automaticky postupovali oba finalisté.

Brněnské finále rozhodl Pobel

Finále se hrálo v Brně a DFC mile překvapilo, i když ve druhém poločase hrálo jen v 10 lidech bez zraněného brankáře Hofhansla. Jediný gól dal pět minut před koncem Pobel „skákavým bodlem". Po skončení zápasu dostali vítězové vavřínový věnec. Brněnský sport sice nenechal na průběhu zápasu nit suchou a za předvedený výkon zkritizoval obě mužstva, ale jiným se zápas líbil. „Jest to v dějinách jihočeského sportu poprvé, co českobudějovický klub (ovšem německý) vydobyl si řadou zápasů titul amatérského mistra DFV v ČSR,“ psal Jihočeský sportovní týdeník a pozapomněl na titul dva roky starý.

Na hráče DFC čekalo po návratu na nádraží na 250 fanoušků. Úspěch týmu zajistil zájezdy do zahraniční na Zlatý pohár hornorakouský do Lince, do středního a jižního Německa. „Sportumilovné publikum nemělo by se na trofej tuto dívati se stránky nacionální, a uvážiti, že ač klub německý, přec jenom representuje jižní Čechy a město Č. Budějovice,“ uvedl týdeník. Mezi Čechy a Němci panovaly v tu dobu výborné vztahy.

Cesta ke druhému místu v Amatérském mistrovství ČSAF začala v jednokolovém čtvrtfinále, které se hrálo za deště na Střeleckém ostrově 23. 10. 1927: DFC Budweis – SK Viktoria Plzeň 2:2 (1:0). Góly: 18. Pobel, 57. Wehrberger - 67. Křenek, 84. Mindě, rozhodčí Dlabač z Prahy.

Plzeň se svými rutinéry, jako byli Křenek, Mindě, Protiva, Turek, Tyrpekl a Hofmann, předváděla před 700 diváky báječnou hru, zatímco DFC bylo oslabené o Thauta a Kahrera. Přesto šli Němci v 18. minutě do vedení. Po rohu Schulze střílel a Pobel skóroval. V 57. minutě Wehrberger krásnou střelou zvýšil na 2:0. Hosty to nedeprimovalo a hráli jako vyměnění.

Snížili sporným gólem v 67. minutě. „To Křenek z trestného kopu střílí na břevno, leč soudce píská gól, ač míč, který se vrátil do pole, byl obtisknut na břevně. Viktorie, která měla u publika více sympatie, což jest velice divné, neboť vítězství má se hleděti dostali do města vlastního, stále útočí. Leč Hofhansl bravurně chytá a robinsonuje jeden míč po druhém,“ psal deník. Vyrovnání přišlo po skrumáži v 84. minutě. Napínavý a vyrovnaný zápas skončil remízou, a protože ani nastavení 2 x 10 minut nestačilo, o vítězi rozhodl až později los v pražském ústředí fotbalové asociace. Štěstí přálo Budějovickým a podruhé je čekala cesta do Brna.

Semifinále: DSV Brünn - DFC Budweis 1:6 (1:1). Góly: 17. Šemberský - 42. Schulze, 55. Pobel, 65. a 71. Weigand, 75. Thaut, 86. Pobel. Rozhodčí Kratochvíl z Moravské Ostravy, diváků 3000. Hrálo se 11. listopadu 1927 na hřišti SK Židenice.

Podruhé na sebe narazily oba německé celky. Vyrovnaný duel se lámal až po změně stran. Zlomový byl třetí gól v síti brněnských Němců, jehož autorem byl v 65. minutě Weigand. „Tento úspěch byl snad nejdůležitější. Brno odpadává a DFC podporován četným obecenstvem přidává stále na tempu a jest ve velké převaze.“ Za pár minut stejný střelec střílí další gól a pátý přidává krásnou ranou Thaut. „Brno jest úplně zdeprimováno a hraje již jen obrannou hru.“ Rychlý Pobel pak chvíli před koncem debakl završí. „Chválit jednotlivce by bylo nesprávné, celá jedenáctka hrála skvěle.“

V Bratislavě zaspali začátek

Finále: I.ČsŠK Bratislava – DFC Budweis 4:2 (3:0). Góly: 5. Šoral, 9. Poláček, 15. Priboj, 70. Šoral - 53. Pobel, 69. Weigand. Rozhodčí Plecitý z Kladna.

Sestava DFC: Hofhansl - Raudnitz, Kahrer - Prager, Wehrberger, Greiml - Schulze, Weigand, Pobel, Dworschak, Thaut.

K dosáhnutí vrcholu chyběl už jen jeden stupínek. O titul amatérského mistra republiky se hrálo pomalu v adventním čase 21. listopadu teprve potřetí. Nerozhodlo o něm pouze domácí prostředí, ale i chyby jihočeských Němců, kterým nezachytal brankář, a taktická vyspělost nejlepšího slovenského mužstva a hvězdy Príboj, Čambal (finalista MS 1934), Šoral, Uher či Poláček. První branka padla v 5. minutě po sólu Šorala, za čtyři minuty Poláček dorazil střelu hrajícího trenéra Príboje, kterou brankář jen vyrazil. V 15. minutě se situace opakovala. To Príboj doráží střelu Uhra, opět netakticky vyraženou, a hosté byli na ručník.

Po změně stran se však obdivuhodně vzchopili. Nejdříve v 53. minutě ranou pod břevno snížil Pobel a v 69. minutě ho napodobil Weigand. Domácí chápou, že situace je vážná a po necelé minutě Šoral po Príbojově přihrávce dává čtvrtý, rozhodující gól. Hosté sice reklamují ofsajd, ale marně. Titul se poprvé stěhuje na Slovensko, když v premiérovém ročníku ho předtím získal mistr Čech AFK Union Žižkov a po něm mistr Moravy SK Židenice. Národní listy o finále psaly: „Zápas sám byl vysoké sportovní úrovně a o vítězství bylo houževnatě bojováno. Budějovičtí přivezli s sebou sice technicky dobrou jedenáctku, avšak pokud taktiky se týče, značně slabší, nežli byla jedenáctka bratislavská. Nejlepšími hráči hostí byli Thaut, Wehrberger a Raudnitz, až do svého zranění v druhé polovině. Slabý byl brankář a potom obrana. U vítězů byl nejlepší řadou útok. Z halvů vynikl Kaulich, pak Čulík.“

Ve výběrech DFV (Deutscher Fussball Verband der Tschechoslowakei), který zastřešoval německé kluby v Československu, hráli budějovičtí Raudnitz, který přišel z DFC Prag, nejlepší klubový střelec Pobel (v roce 1927 dal 42 gólů), Waigand, Schulze, Greiml a Josef Thaut. Ten si o dva roky později už jako hráč Viktorie Plzeň zahrál také jednou reprezentačně.

Příští rok 1928 DFC Budweis svůj úspěch zopakuje. Vyhraje středočeskou župu a pak i mistrovství německého svazu DFV. V Amatérském mistrovství ČSAF se už ale neprosadí. Ve čtvrtfinále vypadne v domácím střetnutí s SK Náchod (0:1). Tím slavná éra klubu končí. V dalších letech jeho výkonnost kolísá a ve druhé polovině 30. let prochází krizí. Za Protektorátu Čechy a Morava sice dosáhl několika pozoruhodných výsledků, ale jen díky tomu, že nacisté získali několik německých a rakouských fotbalových reprezentantů, aby je ochránili před odvelením na frontu. Na konci tohoto tragického období českých dějin německý klub zanikl. Hřiště na Střeleckém ostrově připadlo po válce Meteoru Č. Budějovice, od sloučení Slavoje a Dynama v roce 1962 patří dodnes černobílým.