Jaroslav Voříšek: Z gólu jsem měl velkou radost, jako můj bývalý žák Ondrášek
Početné absence v kádru fotbalistů TJ Osek donutily kouče Jaroslava Voříška (53 let) znovu obout kopačky. A vyplatilo se. Sám kormidelník se postavil do útoku a poslal svůj tým v utkání 11. kola KP do vedení. Osek pak musel dvakrát dotahovat náskok obhájce titulu Olešníka a po remíze 3:3 se body dělily. Osecký kouč si od nás za svůj výkon a trefu vysloužil ocenění Muže kola.
Jak vám bylo po těle, když vám krátce před utkáním oznámili, že dva stabilní hráči kvůli zranění nepřijedou?
Známým říkám s nadsázkou, že jsem příkladem toho, že dnes může hrát KP úplně každý. Je to jako v životě, musíte mít kliku, to znamená být nebo nebýt na tom správném místě.
Věděl jste hned, že nebude zbytí a budete muset chtě nechtě na plac?
Na podobné situace jsem si už zvykl, ale tohle byl už extrém. Když jsem se hodinu před zápasem pořád nemohl dopočítat, věděl jsem, že nemám jinou možnost. Pokud vím, že to hoří, beru si věci s sebou. Tentokrát mi půjčil střelky a elasťáky Honza Hoch, chrániče pak Libor Blatský.
Na těžšího soupeře jste zrovna nemohli narazit, že?
No a proti komu jinému, než Olešníku. Klukům jsem sdělil, že jdu do útoku dát gól. Celou kariéru jsem hrál spíše ofenzivně, volba byla jasná. Tentokrát ani nebyl čas na taktickou přípravu. Jen jsem hráčům připomněl, že to není žádný pouťák. Asi i s vidinou toho, že mi musí utáhnout, byl jejich výkon bojovný a zodpovědný.
Kdy jste vyběhl na hřiště naposledy?
Asi před rokem za náš B tým.
Udržujete se nějak po fyzické stránce? Jaký post jste si svěřil?
Občas si zahraji za blatenskou 35+ nebo s klukama při tréninku. Jsem tělocvikář, udržovat se musím, navíc sportuji rád.
Co na vaší nominaci říkala šéfka klubu Věra Hochová?
Paní Hochová nic nenamítala, naopak mám dojem, že se na to těšila.
Už v 11. minutě jste otevřel skóre. Jak k tomu došlo?
Do té doby jsem spíš naháněl olešnické beky. Gólové situaci předcházelo zatažení D. Říského po pravé straně a centr na přední tyč. Asi po teči gólmana jsem to trefil pravou „opíračkou“ nohejbalově kolem obránce.
Z gólu jste měl velikou radost. Užíval jste si to?
Radost jsem měl velikou, byl to příjemný pocit. Něco jako můj bývalý žák Zdeněk Ondrášek.
Podle našich záznamů jste v novém tisíciletí a možné nejen v něm historicky nejstarším autorem gólu v krajském přeboru. Co na tuhle statistiku říkáte?
Tak alespoň v něčem jsem první!
Po půl hodině jste střídal. Co se přihodilo?
Byl jsem domluvený, že až se vrátí kluci po zápasu B týmu, pustím je do hry. Přestože jsem houkl na lávku paní Hochové, že se ještě trefím, vystřídala mě. Asi se na mne s asistentem Rybákem už nemohli dívat...
Samotné utkání s Olešníkem mělo zajímavý průběh. Jak moc si bodu s lídrem ceníte?
Utkání mělo spád, hrálo se nahoru dolů, padaly góly, diváci se bavili. Velice si bodu cením, Olešník je jasně lídr soutěže.
Vašemu týmu zatím patří desátá příčka. Kolik bodů vám chybí ke spokojenosti?
Chybí nám domácí ztráty s Blatnou a Čimelicemi. S dvaceti body a více bych byl spokojený.
Důležitý zápas vás čeká v sobotu dopoledne s Rudolfovem. V případě vítězství byste mohli odskočit chvostu tabulky.
S Rudolfovem musíme bodovat, jinak je výsledek s Olešníkem k ničemu.
Jak moc je reálné, že znovu nastoupíte?
Nikdy neříkej nikdy, ale asi ne. Nebudu si kazit reputaci, lepší už to nebude!
