Ladislav Šebek znovu nazul kopačky. S Dominikem Šmídem zařídili první body nováčka

Po odvolání trenéra Matěje Pěkniceho jste se na dva týdny ujal trénování. Po angažování Milana Bartesky jste se nečekaně objevil na trávníku. Jako předseda klubu jste na roztrhání.
Je pravda, že poslední dobou toho je opravdu i na mě hodně. Jako předseda klubu mám na starosti celý chod klubu a poslední dobou mě to hodně vyčerpává. Do toho neúspěšné výsledky A-týmu na náladě moc nepřidaly. Matěj Pěknice udělal pro mužstvo hodně moc práce, ale po zápase s Táborskem jsme měli s ním na schůzi debatu, co a jak dál. Matěj nám řekl svoje poznatky a nastínil nám situaci v týmu a na základě toho výbor rozhodl o odvolání a dočasně jsem převzal mužstvo jako trenér.

Týmu se teď ujal Milan Barteska. Hrálo roli, že zná místní prostředí, hrál tu a trénoval?
Určitě hrálo. Ale nejdřív jsem musel požádat kamaráda, předsedu klubu Sokola Želeč, Martina Janouška, jestli by nám v naší kritické situaci nepomohl a Milana Bartesku nám dočasně do konce podzimu nepůjčil na pozici trenéra. Já už jsem sám nevěděl, kudy z této krize ven. Milan je totiž také zároveň trenérem Sokola Želeč, kde musí plnit své povinnosti. Jelikož nám ani jeden zápas nekoliduje, tak nám Martin Janoušek vyhověl a pomohl, za což mu moc děkuji.

Barteska už kopačky nenazuje?
U nás určitě ne, je totiž stále hráčem Želče ve stavu zraněných. Co naposledy říkal, chystá na jaře svou rozlučkovou benefici, ale u něj člověk nikdy neví. (smích)

Chtěli jste Strakonice překvapit vaším nastoupením?
Nešlo o to překvapit Strakonice. Po posledním zápase s Blatnou byli kluci totálně na dně a mě už během druhé půle napadlo, že kdybych přes týden trošku potrénoval, před zápasem vzal pět prášků proti bolesti zad, tak bych klukům trošku chtěl na hřišti pomoct. Nešlo o nějaký můj dlouhodobý návrat na hřiště, ale spíš o nějaký impuls. Kluci fotbal hrát umějí, jen jsem nečekal, že je může psychika takhle totálně dostat na dno. Dalším, ale veledůležitým faktorem našeho vítězství byl Dominik Šmíd. Ten půl roku už nehraje, má velké zdravotní problémy a šel do toho zápasu s tím, že se mu může jeho zranění ještě zhoršit. Myslím si, že hráčem tohoto utkání byl on. Hráč jeho kvalit je u nás půlka úspěchu.

Kdy jste hrál naposledy a rozhodoval jste se dlouho, že to toho půjdete?
Za dva a půl roku jsem tuším odehrál dva zápasy v pohodovém tempu za naše béčko v okrese. Že do toho půjdu, jsem se rozhodl po vzájemné komunikaci u piva s hráči po posledním zápase s Blatnou. Chtěl jsem, aby to všichni odsouhlasili, včetně mé manželky. (smích) Potom to ještě v týdnu musel posvětit trenér Milan Barteska, protože sestava je u nás vždy jen v kompetenci trenéra.

Co tomu říkalo tělo?
Tak dneska je úterý a už aspoň začínám hýbat prsty na ruce, tak vám můžu odpovědět na zaslané otázky k rozhovoru. Jinak mám stále svalovou horečku, třesu se a necítím zbytek těla.

Návrat vám vyšel parádně. Ve 43 letech jste strčil do kapsy o dvacet let mladší hráče. Jaké jste dostal úkoly?
Neřekl bych, že jsem strčil do kapsy ostatní hráče, myslím si, že jsem měl štěstí, kluci odehráli vynikající zápas a já jsem svojí zkušeností do toho zápasu zapadl. Moje úkoly byly držet prostor, který jsem měl na starost, rozdávat míče na naše útočníky a dobře kopat standardní situace.

Vsítil jste hodně důležitý vedoucí gól. Pro další vývoj souboje dvou nováčků měl velkou cenu. Zkuste nám jej popsat.
Honza Mrúz napadal obránce domácích, ten pod tlakem zahrál na svého stopera, který míč odkopl do mě, ten se odrazil k Vencovi Hoffmannovi a šli jsme dva na jednoho. Venca přihrál do strany a já křižnou střelou překonal domácího gólmana, který teda chytal tento zápas bravurně.

Budete v nominaci i na příští utkání?
Určitě nebudu. Za prvé bych se asi nedal dohromady a za druhé, kluci mi dali v létě k narozeninám jako dárek lístky na můj oblíbený klub Manchester City, kam tento pátek odlítám a vracím se až v neděli.

Všichni uznali vítězství Sokola za více než zasloužené. Jen to proměňování šancí bylo na pováženou…
No, těch šancí bylo několik, ale buď jsme netrefili branku a nebo jsme ztroskotali na famózním brankáři domácích.

Věděli jste, že když ve Strakonicích prohrajete, bude druhá půlka podzimu ještě složitější?
Kdybychom prohráli, tak by ta situace nebyla složitější, ale katastrofální.

Jak jsme zjistili, na výhru jste čekali shodně sedm zápasů jako při poslední účasti v KP. Dlouhé čekání. Nebylo to pro všechny už frustrující stále prohrávat?
Víte, ono samozřejmě pořád prohrávat je decimující a psychicky náročné. My jsme ale začali prohrávat, nedařilo se a začalo se to dostávat do fáze, kdy jsme z toho fotbalu přestávali mít radost, což je pro fotbal na této úrovni to nejdůležitější.

Vloni jste projeli I. A třídou jako nůž máslem. Je mezi ní a krajským přeborem takový rozdíl v kvalitě?
My jsme jí projeli jako nůž máslem výsledkově, ale podle mého názoru ne herně. Rozdíl je hodně velký.

Teď bude potřeba body ze Strakonic potvrdit na domácím trávníku. V sobotu hostíte Čimelice.
Ty body je potřeba potvrdit, prohrát samozřejmě můžeme, ale jak já říkám, jde o to, jakým výkonem. Ještě bych se na závěr chtěl vrátit ke Strakonicím. Musím říct, že Strakonice mají krásný fotbalový areál, ale překvapilo mě velmi mile při zápase i po zápase chování domácích funkcionářů, hráčů, trenérů, pořadatelů a co víc, domácích fanoušků, kteří mě, když jsem střídal, zatleskali. Musím říct, že tohle jsem za svoji kariéru nezažil, aby domácí diváci, když prohrávají, zatleskali střídajícímu hráči hostů. Velký respekt ke klubu FK Junior Strakonice.