Nová Ves pokračovala v mistrovské jízdě. Dařilo se nám nad očekávání, chválí si Radomil Procházka

Po dvou letech jste slavili další postup. Historicky do I. A třídy. Jaké jste měli očekávání před sezonou?
Očekávání bylo veliké, protože jsme vůbec nevěděli, do čeho jdeme. Ještě před sezónou jsme všichni hlasovali, jestli tuto soutěž budeme vůbec hrát, ale nakonec jsme se dohodli, že to zkusíme. Řekli jsme si, že jako mistři I. B třídy nemáme co ztratit. Buď to vyjde, nebo ne.

Přezimujete první a fotbalová pohádka novoveského týmu pokračuje.
To máte pravdu, to je pro tak malou vesničku určitě pohádka. To by si nikdo z nás před léty nedokázal ani představit. Na druhou stranu si to všichni musíme užívat, protože nic netrvá věčně.

Nerozmlsali jste si trošku vaše fanoušky? Dlouho se u vás hrála jen IV. třída a teď je navnadíte sérií postupů.
Každý normální fanoušek musí pochopit, že se tady udělalo strašně moc práce, a že to asi bude nejvíc, co tu můžeme hrát. Není to ale vše jen o A týmu. Když se člověk podívá na hřiště, které ještě před léty zelo prázdnotou, a teď po něm pobíhá každý týden kolem padesáti dětí, tak to zahřeje u srdíčka. Každý ve Vsi by měl být na fotbal hrdý, stojí za tím mnoho práce. A i my jsme na to dostatečně pyšní.

Nová Ves v krajském přeboru. Je to podle vás reálné?
Možné je všechno! Doufám, že se na mě nikdo neurazí, ale můj názor je, že by měla hrát krajský přebor města. Už jen kvůli financím do klubu. Pro tak malé kluby jako jsme my je to hrozně obtížné vše ufinancovat. Jsme vlastně jen závislí na tom, co nám dají místní obyvatelé a podnikatelé, za což jim patří velké poděkování. Máme zatím jen dvě přípravkové kategorie, nemáme žáky ani dorost, tak není z čeho čerpat. Strašně mi chybí kraj třeba ve Čtyráku nebo na Lokotce. Pro takové kluby to má význam i do budoucna.

Strakonice, Prachatice, ambiciózní Lažiště a další vyhlášené bašty v kraji zůstaly až za vámi. Jak vám to zní?
No právě, musím se vrátit k předešlé otázce. Tak velká města, jaká uvádíte, by měla hrát daleko vyšší soutěž než my. Ale já věřím, že tomu tak bude a moc bych jim to přál. S těmito kluby se nemůžeme vůbec srovnávat! Na druhou stranu jsme moc rádi, jak se nám podzimní část povedla.

Říká se, že mezi I. A a I. B třídou je velký výkonnostní rozdíl. Můžete to porovnat z vlastních zkušeností. Jak to tedy je?
Myslím si, že mužstva ze špičky I. B mohou tuto soutěž hrát. Rozdíl podle mého názoru je, že tady hrají zkušenější hráči, kteří prošli vyššími soutěžemi, a to je určitě znát. Tady mužstva už moc chyb nedělají a hrají více organizovaně.

Ani v jednom utkání jste nepropadli, naopak jste ztráceli jen minimálně. S kým to mrzelo nejvíc?
Podzim se nám povedl nad očekávání. Prohráli jsme jen na Lokotce a podotýkám, že zaslouženě. Domácí nás bojovností prostě přehráli. Trochu mě mrzí zápas ve Větřní, kde jsme vedli. Neproměnili jsme pokutový kop a následně přišli o výhru z posledního rohu. Na druhou stranu byl to pro nás bod z venku, a i ten se počítá. Jinak musím před mužstvem smeknout. Kluci makali každý zápas až do poslední minuty. I proto dokázali, někdy se štěstím otočit zápasy i z nepříznivého stavu, čehož si vážíme nejvíc. Co nás moc těší, tak že i jiní trenéři a lidé říkali, že hrajeme pěkný fotbal.

Kádr Nové Vsi se oproti loňsku téměř nezměnil. Plánujete ještě posílit?
V zimním období určitě posilovat nebudeme, není proč. Když tak možná jeden hráč, ale ještě uvidíme. Ti kluci si to tak krásně rozjeli, že si to také dohrají. Nikam se necpeme a budeme rádi, když to budeme hrát, protože nás to baví. Na léto máme něco rozjednané, ale to bych předbíhal.

Jinde těžce shání hráče. Vypadá to, že u vás tenhle problém nemáte. Navíc drtivá většina je z okolí.
To je právě věc, na kterou jsem nesmírně hrdý. Ti kluci pochází odtud nebo z okolí a hrají za Ves srdcem, už jen proto, že jim na této vísce záleží a není jim jedno, co tady bude. Za tohle všechno jim patří velké poděkování, protože až na nějakou malinkou motivaci od výboru za to nemají ani korunu. Podle mě je toto mnohem důležitější, než jakou budeme hrát soutěž. Jak říkám, je to jen můj názor a mnozí s ním nemusí souhlasit. Kéž by to tak vydrželo i do budoucna.

Patříte mezi nejstarší hráče nováčka. Jak dlouho plánujete pomáhat na hřišti?
Jo, tak to opravdu nevím, už mi bude jednačtyřicet let a věk nezastavím. Když budu ještě klukům nápomocen, nebo když mě trenér postaví, tak rád pomůžu. Jak to bude dlouho trvat, ale nedokážu odhadnout. Každý rok to ale bolí víc a víc.

Vy jste si několikrát vyzkoušel roli zaskakujícího trenéra. Hodláte se po skončení kariéry vydat na trenérskou dráhu?
Zatím občas vypomáhám našemu trenérovi, ale dokud ještě hraju, tak to taky skloubit moc nejde. Samozřejmě, když budu potřeba, vždy rád s trénováním pomůžu. Fotbal je můj život.