Ondřej Prášil: Už je čas, abychom se posunuli do vyšších pater

Třetiligová sezona 2016/2017 skončila. Jak ji z celkového pohledu budete hodnotit?
My jsme do sezony vstupovali s nějakými cíli, které byly i vyřčeny - konkrétně tedy být v konečné tabulce do pátého místa. Od toho se odvíjela i letní příprava. Byl tady Míra Soukup, který u nás působil v roli jakéhosi supervizora, abychom sezonu dobře zahájili. Nicméně během celého podzimu se nám nepodařilo dostat se do takové sportovní formy, abychom byli schopní opakovat některé výkony, které byly dobré. Jednou jsme vyhráli, jednou prohráli, brzy jsme ztratili domácí neporazitelnost. Už od pátého kola bylo zřejmé, že se v horních patrech tabulky pohybovat nebudeme.
V zimě jsme na základě poznatků z první poloviny soutěže udělali řez. Začátek zimní přípravy nebyl jednoduchý, protože jsme měli hodně úzký kádr a nedařilo se ho vhodně doplnit. Až postupem času se nám podařilo tým zformovat a vypadalo to, že bychom se mohli dostat do herní pohody. Myslím si, že to vyšlo a jaro bylo bezesporu lepší - už jenom z pohledu bodového zisku.

Na čelo tabulky ztratil tým FC Písek dvacet bodů. Kolik bodů bylo během sezony reálné získat navíc?
Velké téma jsou samozřejmě penaltové rozstřely, které nám sebraly relativně hodně bodů. Na některé ani dojít nemuselo, protože jsme inkasovali až v závěru utkání. Jako například se Štěchovicemi, kdy jsme ztratili tříbrankový náskok. Úplně střízlivě odhaduji, že jsme mohli získat možná o devět bodů víc. Na špičku bychom ale nedosáhli. Ukázala nám to vlastně i jarní část sezony, protože z čela tabulky jsme porazili pouze Vltavín a uhráli jsme remízu s Chrudimí.

Na podzim jste body získávali především v domácím prostředí. Na jaře však bylo nutné zabrat také venku…
Věděli jsme, že na jaře doma přivítáme celky typu Olympie Hradec Králové, že k nám přijedou ty silné týmy. Na podzim jsme doma získali drtivou většinu bodů, ale pro jaro bylo důležité, abychom vozili body také ze hřišť soupeřů, což se dařilo. Dokázali jsme si, že umíme venku vyhrávat i otáčet zápasy.

V zimě došlo ke změnám v kádru. Přišla trojice posil, která se v přípravě jevila velmi dobře. Jak se Aleš Kočí, Tomáš Froněk a Filip Vaněk osvědčili z individuálního pohledu a z pohledu vlivu na tým či na ostatní hráče, za které by se dal vyzdvihnout příklad jarního střelce Martina Voráčka?
Když to vezmu od konce, tak Martin Voráček je jasným důkazem toho, že naše hra se musela změnit, protože on dal na podzim tři góly a na jaře se trefil patnáctkrát. Když z té příchozí trojice vyjmu Filipa Vaňka, který měl zdravotní problémy a pomohl nám hlavně v úvodu, tak co se týče Aleše Kočího i Tomáše Froňka, oni na sebe vzali takovou tu zodpovědnost za tým, což nám tady chybělo. Měli jsme dobré kluky, ale chyběl někdo, kdo by na sebe vzal roli tahouna, nějaký lídr. Toto bylo to nejzásadnější, co nové posily přinesly.
Když jsme v přípravě viděli Tomáše Froňka, mysleli jsme si, že bude mít ještě dominantnější sezonu, než nakonec měl - v efektivitě. Úplně se mu nedařilo poradit si v klíčových situacích, které lámaly zápas. U Aleše Kočího jsme věděli, že do týmu přinese klid a vezme na sebe tu zodpovědnost už jenom tím, jak na hřišti vystupuje. Je hodně vidět a hodně věcí se kolem něj točí. Oba měli na naši hru velký vliv. Začali jsme se zlepšovat ve standardních situacích, byli jsme méně předvídatelní a oni sami se dokázali prosazovat gólově či asistencemi. Z týmu vyzařovala úplně jiná energie než na podzim.

Martin Voráček se dostal mezi nejlepší střelce, ale v popředí statistik se objevili také karetní hříšníci - Petr Řehák se žlutými a Ondřej Sajtl s červenými kartami…
Je to soutěž, kde se karty nepočítají. Zrovna Ondra s Petrem jsou k tomu sbírání karet náchylní. Ondra Sajtl dostal obě červené karty na podzim a na jaře bylo vidět, že svou hru změnil. Už nebyl takovým tím klasickým brouskem. Po zimě už snad nedostal ani žlutou. V kabině jsme si ale dělali srandu z opačné situace. Naši stopeři, Michal Rendla a Lukáš Holub, totiž na jaře dostali jenom jednu žlutou. My jsme jim každý zápas říkali, aby byli tvrdí stopeři, že karty se nepočítají. Ze začátku jsme na ně byli důslední, ale jak se sezona blížila ke konci, tým se bavil tím, jestli nějakou kartu vůbec dostanou.

Oproti podzimu se našel jeden výrazný střelec. Není to však, například v případě zranění či výpadku formy, stále málo?
Určitě bychom byli rádi, kdyby se někdo přidal. Dříve jsme měli Františka Němce a prosazoval se i Filip Řezáč. Dokázali se o branky podělit a každý měl nějakých patnáct zásahů. Toto nám chybělo právě v těch těžkých zápasech, které bylo potřeba zlomit. Když to stojí na jednom střelci, je to pro soupeře jednodušší pohlídat. Věříme, že například Tomáš Froněk, i když to je také záložník, v další sezoně bude produktivnější. Také standardní situace bychom rádi ještě vylepšili.

Během sezony se několikrát ukázalo, že by pro ČFL byl potřeba širší kádr. Na druhou stranu nebude v příštím ročníku u Otavy působit B-tým. Budou hráči v případě jejich většího počtu dostatečně vytížení?
Musí dělat všechno pro to, aby byli mezi těmi jedenácti, kteří budou hrát. Na základě rozhodnutí zrušit B-tým jsme připraveni i na variantu, že bychom mohli jít například cestou přátelských zápasů v týdnu, do kterých by se mohli zapojit méně vytížení hráči z áčka, ale i kluci z devatenáctky. Uvidíme. Praxe je však taková, že pokud začneme s osmnácti hráči, dva nám odpadnou hned zkraje a rychle se to zúží.

Když pominu možné posily, o kterých se bude jednat, jak to vypadá se současným kádrem?
Určitě odejdou Ondra Sajtl se Štěpánem Hlinkou. Jinak jsou všichni pod smlouvou. Ne všichni chtějí zůstat a samozřejmě jednáme o posilách, takže k nějaké obměně určitě dojde.

Možnost hrát Fortuna ČFL si pro příští sezonu vybojovala Čížová. Těšíte se na derby?
I když Čížová soutěž přihlásila, je otázka, zda ji bude skutečně hrát. Oni si musí říct, jaká je pro ně nejlepší cesta. Když se budeme držet toho, že bychom se dočkali třetiligového zápasu s Čížovou, tak to bude velké derby. Zažil jsem ho i na druhé straně v dresu Čížové. Někdy je kolem toho dělaná taková bublina, že se týmy nemají rádi, že mezi oběma panuje velká rivalita. Skutečnost je někdy jiná, ale každopádně by to bylo jedno z nejzajímavějších a nejsledovanějších utkání sezony. Nechtěl bych to vyhánět do výšin, ale šlo by o hodně prestižní záležitost.

Cíl pro právě skončenou sezonu se splnit nepodařilo. Znamená to, že zůstane, nebo dojde k jeho přehodnocení?
To, proč to všichni děláme, je, abychom se posunovali výš. Cíle budou samozřejmě vysoké. Už je čas, abychom se posunuli do vyšších pater tabulky. Myslím si, že jarní část soutěže nám ukázala, že to není nereálné. Druhým naším cílem je předvádět pěkný fotbal.

Realizační tým zůstane ve stejném složení? Včetně Jana Zušťáka, který bude jako hráč působit ve strakonickém Junioru?
Zůstáváme pohromadě. U Honzy je to tak, že jeho prioritou je FC Písek a v Junioru odehraje to, co bude stíhat.

Jaký bude nejbližší program týmu?
Teď budeme mít zaslouženou dovolenou, protože jaro kluci odtáhli v úzké sestavě. Říká se, že tři týdny jsou takové optimum. Kluci už jsou nastavení tak, že mezi nimi nejsou žádní pardálové, kteří by ulehli na gauč a vstali z něho za dvacet dní. Hráčům týden před začátkem přípravy rozešleme nějaké plány, abychom neztráceli týden tím, že je budou tahat nohy. 10. července se poprvé potkáme a zahájíme přípravu. Příprava bude hodně krátká. Máme k dispozici pouze čtyři týdny, než půjdeme do prvního pohárového utkání. Během přípravy odehrajeme pravděpodobně šest zápasů včetně pohárových. Budeme se ale hodně zaměřovat také na taktickou stránku, aby naše hra byla variabilní.