Musíme být k sobě upřímní. Měli jsme štěstí, přiznává kapitán Ondřej Běloušek po remíze Písku s Admirou

Pro fanoušky, ale i trenéry a celý tým bylo příjemným bonusem, že zkušená opora zadních řad vůbec vyběhla na trávník. Od první minuty. Po necelé půlhodině předchozího utkání s Povltavskou fotbalovou akademií ve Štěchovicích odstoupil zkušený borec ze hry a zdálo se, že bude spoluhráčům chybět delší čas. „Zřejmě to byl jen lehký otřes mozku,“ vrací se k události s odstupem několika dní. „Nebylo mi dvakrát dobře. Motala se mi hlava, ale naštěstí jsem nemusel do nemocnice. Ani jsem nechtěl. Snad to nebylo vážné a nepodepíše se to na budoucím zdraví,“ povídá s nadějí.

V pondělí dostal volno. Odpočinul si. V úterý absolvoval lehký trénink, ve středu vyrukoval proti Admiře. „Celou dobu jsme to řešili s trenérem. Vzhledem k dalším okolnostem v týmu jsme se domluvili, že to zkusím. Cítil jsem se dobře a pokud jsem proti těžkému soupeři pomohl zachránit nějakou situaci, tak to je prostě moje práce,“ říká skromně po nepřehlédnutelném výkonu, jímž dirigoval zadní řady, ale podporoval i hru dopředu. „Samozřejmě jsem rád, jestli jsem byl vidět, ale byl bych radši, kdybych udělal dvě chyby a vyhráli jsme 3:2,“ usmívá se.

Pořád je zlobí začátky

Co se přihodilo ve Štěchovicích, kde Ondřej Běloušek viděl jen první inkasovaný gól v 11. minutě a další tři si mohl prohlédnout teprve s časovým odstupem na videu? „Podstoupil jsem pár soubojů s Ondrou Bicencem, bývalým hráčem Písku. Jednou jsem dostal hlavou, jednou snad loktem. Nevím, jestli tam bylo ještě něco dalšího. Po srážce s Ondrou už si toho moc nepamatuju. Přišel za mnou, když skončil zápas, a ptal se, co a jak. Teď už to musím zaklepat. Doufám, že budu v pořádku a připravím se na neděli proti Chomutovu,“ konstatuje uprostřed anglického týdne.

Pražská Admira na píseckém hřišti předvedla výborné začátky poločasů. V prvním se domácím podařilo vyrovnat síly a chvílemi i vyjádřit převahu, ale ve druhém ztěžka drželi krok. „Bohužel, ty začátky nás zlobí pořád,“ přiznává kapitán. „Opakujeme si to dokola, ale prostě nechytáme tyhle fáze. Nevím, jestli jsme se ve druhé půli s Admirou více soustředili na udržení čistého konta a spoléhali, že udeříme z rychlého brejku. Vytvořili jsme si pár šancí, hlavně v závěru, ale jak jsem říkal po remíze 2:2 s Domažlicemi, tři body by pro nás byly asi nezaslouženě moc. Jsme rádi za bod a věřím, že přinese povzbuzení,“ neskrývá optimismus.

Útočné akce píseckého týmu ztroskotávají ve finální fázi. Něco tam chybí. Snad klid. Snad přesnost. Nebo šikovnost. V souboji s Pražany zaujala Kašparova sražená střela, Arzbergrův nápřah směrem k pravé tyči po nádherném uvolnění od Maříka, Bělouškova hlavička, byť nepřesná. Po změně stran hrozili mnohem víc hosté, ale žlutomodří něco ukázali alespoň v závěru.

Hodil by se i hloupý gól

Pařízek vystihl soupeřovu rozehrávku, jenže Malechovi nevyšlo zakončení. Bez úspěchu skončila Pechova akce. Štěchův odvážný centr z levé strany nenašel adresáta. „Vždycky to beru tak, že góly dostává celý tým a dává je taky celý tým. Ale hodilo by se vstřelit i nějaký hloupý gól, jakých umíme dostat spousty. Zlomí se to a začne to padat,“ přemýšlí Ondřej Běloušek.

Naopak defenziva podporovaná brankářem Tomášem Lerchem v posledním domácím utkání fungovala výborně. „Podržel nás gólman, ale pochvalu za obrannou činnost zaslouží všichni kluci. Po nepovedeném zápase na Povltavské jsme chtěli za každou cenu udržet nulu vzadu, což se povedlo. Ale musíme být k sobě upřímní, měli jsme i štěstí. Co si budeme povídat,“ dívá se zpříma čtyřiatřicetiletý fotbalista, jenž nosí písecký dres od sezony 2017–18.

Po boji s Admirou ležel na trávníku a dlouze vydechoval s očima namířenýma k nebi. „Nechci říkat, že jsem starej dědek, ale mám nějaký věk. Zápasy jdou  rychle za sebou a regenerace není ideální. Na druhou stranu, všichni účastníci soutěže to mají stejné. Nemáme na co se vymlouvat. Před nedělním kolem si musíme nachystat nohy a hlavy. Dovolím si tvrdit, že teď nám nebude stačit bod. Nečeká nás nic lehkého, ale musíme porazit Chomutov,“ burcuje.