Patrik Schramhauser neprodloužil střeleckou šňůru. Při tutové šanci se mu protnuly myšlenky

Pod reflektory u břehu Otavy nenabídl první páteční večer v září příliš lahodnou fotbalovou podívanou. Jedenáctka z města léčivých pramenů brousila své hostitele, což hlavní sudí ocenil třemi žlutými kartami za úvodní půlhodinu. Karlovarští důsledně uzamykali prostor podél čar a nepouštěli domácí ani do brejkových situací. „Mužstvo Karlových Varů se prezentuje takovým stylem, že to spíš řeže. Nevyniká fotbalovostí, hraje od podlahy. My jsme většinou mladí kluci a když proti nám vyrukují takoví chasníci, není úplně snadné podstupovat souboje,“ ohlíží se Patrik Schramhauser, jehož dalekonosná střela ve 25. minutě proletěla těsně nad břevnem karlovarské branky.

Písečtí zahrozili typickou kombinační hrou až nedlouho před přestávkou. Šance hlavičkujícího Františka Beleje po centru Ondřeje Sajtla nebo střela Karla Kulíka z přihrávky Štěpána Koreše se mohly při troše štěstí proměnit v gólovou radost. „Možná kdybychom trochu líp vyřešili předfinální fázi, mohli jsme jít do kabiny s větším klidem,“ přemýšlí nadějný záložník a prozrazuje, co se dělo v útrobách stadionu před změnou stran: „Říkali jsme si, že to bude o tom, kdo dá první gól, a opakovali si, že musíme bodovat, ať je to jakýmkoliv způsobem. Chtěli jsme se udržet nahoře v tabulce. Přes porážku v Sokolově nás úplně nedotáhli soupeři, kteří také utrpěli ztráty.“

Šest minut po zahájení druhé půle nastal moment, na který čekali všichni s jihočeským a píseckým srdíčkem. Domácí tým získal vedení. Neprošla sice střela Františka Beleje, ale míč se odrazil na levou stranu, kde operoval krajní obránce Adam Kotrba, nedávný dorostenec. „Adam to krásně trefil z jedničky na vzdálenější tyč,“ komentuje Patrik Schramhauser spoluhráčův třetí podzimní gól, který svým provedením jako by navázal na úchvatnou kanonádu žlutomodrých v předchozím domácím vystoupení proti Benešovu.

Zahraje si v Anglii?

Razítko na výsledek mohl přidat Patrik Schramhauser. Od dosažení vedoucí trefy uplynula sotva pětiminutovka, když se řítil s balonem noze sám proti brankáři Jiřímu Chárovi. Jenže střelecká přímka se ubírala kolem pravé tyče do zámezí. „Nejdřív jsem to chtěl dát gólmanovi podél ruky, pak jsem si řekl, že ho prostřelím. Nakonec se protnuly myšlenky a bylo z toho, co z toho bylo. Bohužel,“ krčí rameny fotbalista, jenž si nevydařenou akcí pokazil svoji bilanci po příchodu do Písku – co mistrovský zápas, to gól. „Za premiérový úspěch proti Benešovu jsem se prohnul při placení do týmové kasy. V Sokolově jsem dával na 1:1 po skvělém balonu od Ondry Bělouška do vápna. Nestačilo to na body.“

Výrazně omlazený písecký soubor se zatím nemusí stydět za výsledky, ani předvedené výkony, byť nejsou bez rezerv. „Daří se nám a hlavně chceme hrát fotbal, což myslím, je úplně nejdůležitější,“ usmívá se odchovanec Nové Bystřice, odkud se jako žáček přesunul do Jindřichova Hradce a v patnácti pokračoval do Táborska. „Z Bystřice odcházel trenér Zeman k hradeckému týmu U15 a vzal si s sebou pár kluků. Tak jsem se dostal do Táborska, kde jsem prošel všechny kategorie až do áčka,“ líčí průběh kariéry.   

V barvách Táborska posbíral první zkušenosti s druhou nejvyšší soutěží, ale musel zcela vynechat uplynulé jaro. Podstoupil plastiku třísla. „Od začátku zimní přípravy jsem věděl, že chci odejít na hostování. Byly nějaké možnosti a rozhodl jsem se pro Písek, kde je super parta. Bohužel, vyšlo to až od čtvrtého podzimního kola. Jsme domluvení na půl roku. V zimě se musím hlásit panu Brožkovi na přípravě v Táborsku,“ odhaluje plány obdivovatel anglického fotbalu. „Jednou bych si chtěl zahrát v nějaké anglické soutěži. To je největší sen. Ten skromnější je dostat se do první ligy. Krok za krokem. Všechno má svůj čas,“ uvědomuje si Patrik Schramhauser.