Jdu trénovat, i když máme volno. Jsem takový magor, říká písecký debutant Jiří Januška

Odchovanec příbramského fotbalu má na kontě deset prvoligových a jedenáct druholigových zápasů v barvách mateřského klubu, okusil juniorskou Ligu mistrů. Po letošním návratu 1. FK Příbram do nejvyšší domácí soutěže bojoval o místo v sestavě, ale zastavilo jej zranění. Dal se dohromady a minimálně do konce podzimu bude pomáhat třetiligovému Písku, který mu na oplátku poskytne prostor na rozehrání. Pro obě strany výhodná spolupráce – zatím se tak jeví – začala famózně. Dva góly v rozmezí 61. a 65. minuty, první hlavou, druhý technickým obloučkem, rozšířily účet Januškova nového klubu o tři body.

Přiblížíte okolnosti, které vás nasměrovaly z Příbrami do Písku?
Poslední rok byl pro mě hodně složitý. V zimě jsem byl na operaci s levým kolenem, začátkem července mi operovali pravé koleno. Obě artroskopie. Takže jsem hledal cestu, jak se do toho dostat. Písek projevil o mě zájem a byl jsem rád, že můžu jít do týmu, který sice hraje třetí ligu, ale myslím, že kvalitativně je na dobré úrovni.

Obě operovaná kolena ve vašem věku?
Asi před dvěma léty jsem měl s levým kolenem takovou příhodu. Uštípl se mi kousek menisku. Hrál jsem s tím ještě rok, nijak mě to nelimitovalo, jenže loni v září nebo říjnu jsem dostal do toho ze strany přímo kolenem a utrhl se mi další kousek. Musel jsem na artroskopii. Letos na začátku léta jsem se jednou ráno vzbudil po zápase a když jsem chtěl jít ze schodů, nemohl jsem vůbec pokrčit nohu v koleni. Tentokrát šlo o meniskus na pravé straně.

Poslední zápas před odchodem do Písku jste odehrál v přípravě za Příbram?
Je to tak. Nastoupil jsem za áčko proti českobudějovickému Dynamu. Prohráli jsme 1:2.

Po vyléčení už nebyla šance prosadit se do ligové sestavy?
Moje priorita byla zůstat v Příbrami. Vyrůstal jsem tam, mám to tam rád. Ale po rozmluvě s trenérem Csaplárem jsem uznal, že pro mě bude nejlepší, abych někde nastupoval pravidelně. Když jsem si udělal to koleno, tak bylo jasné, že to nebude v Příbrami.

Stála před vámi jiná volba vedle Písku?
Po zranění jsem byl měsíc mimo a pak jsem v podstatě jenom hledal možnost, kde by mě nechali hrát. Písek nebyl jedinou alternativou, kam jsem mohl jít. Ale tady se mi zatím líbí a jsem spokojený.

Radil vám Miroslav Slepička, který se vrátil z Písku do Příbrami po loňském podzimu?
Ano, také. Získal jsem od něho informace. Něco ve fotbale dokázal, takže jsem mohl dát na jeho slova.

Zabojujete znovu o ligu, až naplníte půlroční hostování?
Asi každý fotbalista má touhy nejvyšší. Já určitě. Teď jsem tady na půl roku, abych pomohl Písku a oni mně. Co bude v zimě, to se uvidí. Myslím, že na přípravu zase pojedu do Příbrami a pak se rozhodne, jestli to bude k tomu, abych tam zůstal nebo se vrátil do Písku.

Kolik tréninků jste absolvoval s píseckým týmem, než jste naskočil proti Karlovým Varům?
Bylo to složitější. Po operaci jsem čtrnáct dní rehabilitoval a týden trénoval, načež jsem přijel do Písku někdy začátkem července na dva tři tréninky, abych se seznámil s klukama a okouknul, jak to tady vůbec vypadá. Také aby mě v Písku viděli a nekupovali zajíce v pytli. Pak jsem měl asi desetidenní odmlku. To bych nechtěl úplně komentovat. Přijel jsem znovu poslední srpnovou středu. Trénoval jsem ve středu, ve čtvrtek bylo volno, tak jsem trénoval v Příbrami, a v pátek jsem byl na předzápasové přípravě. Takže dohromady asi pět tréninků.

Hrál jste druhý poločas a rozhodl dvěma góly o výsledku. Co si přát víc?
Je to samozřejmě super. Když to bude takhle pokračovat a budu dávat góly, tak budeme spokojení všichni.

Nejste žádný dlouhán. Jak často dáváte góly hlavou?
Dobrá otázka. Musím říct, že v žácích, v dorostu jsem skóroval výhradně nohou. Za dva roky, co jsem v chlapech, jsem loni na podzim ve 2. lize dal dva góly a oba hlavou. Teď po půl roce jsem dal za Písek zase hlavou a konečně i nohou. Celkem tedy za chlapy tři góly hlavou a jeden nohou.

Odběhal jste pětačtyřicet minut. Cítil jste se dobře po kondiční stránce?
Jo, jo. Spíše se potřebuji do toho dostat herně a ještě si vychytat kdy, kde, co a jak. Kondičně se cítím dobře. Jsem takový typ, že když musím ležet, tak to není úplně můj šálek kávy. Mohla by o tom povídat moje přítelkyně. Jsem takový magor, že jdu trénovat nebo musím pro sebe něco udělat, i když máme volno. Takže myslím, že kondičně to není úplně špatné, ale kondice a herní praxe jsou dvě různé věci. Herně určitě bude co zlepšovat.