Tomáš Samec končí v pozici výkonného ředitele Táborska. Neodolal vábení Ligy mistrů

Vezměme to pěkně popořádku. Jaké byly vaše začátky v dnešním FC MAS Táborsku?
Pamatuji si to, jak se říká, skoro jako kdyby to bylo včera. Probíhala valná hromada FK Spartak MAS Sezimovo Ústí a tehdejší člen výkonného výbor, pan Karel Havlíček, mi před volbou říká „Tome, je nás málo, já tě navrhnu. Ale neboj se, on se ještě někdo přihlásí a tebe nezvolí“. Jenže jak tomu občas bývá, byl jsem zvolen a de facto jsem tím zahájil svou funkcionářskou karieru. Tuším, že to bylo 4. května 2005.

Jaké jste měl povinnosti, coby nově zvolený člen výkonného výboru a jak se to dalo skloubit, neboť jste tehdy byl stále aktivním hráčem klubu.
Moje sportovní kariéra skončila poměrně rychle. Zranění kolene, čtyři operace, takže jsem se z fotbalové šatny plynule přesunul do kanceláře. Jedním z mých prvních úkolů bylo připravit klub na působení ve třetí lize. Tedy přivést nové hráče, kteří byli mnohdy starší než já, a vytvořit odpovídající zázemí.

Když jste zmínil, že někteří hráči byli starší než vy, nebyl váš věk zároveň jedním z největších handicapů?
Ano, samozřejmě, že jako dvaadvacetiletý začínající „funkcionář“ to nemáte moc jednoduché, protože přece jenom působíte mezi lidmi, kteří jsou v průměru o generaci starší a v oblasti fotbalu působí řadu let. Myslím, že jsem to ze začátku také dost pocítil, ale řekl bych, že za ta léta, které působím ve fotbale, jsem si již své místo vydobyl (směje se).

Co tedy za těch třináct let na manažerské pozici klubu považujete za svůj největší úspěch.
Rozhodně bych neřekl, že to byl můj úspěch. Vždy to byl úspěch lidí, kteří se okolo táborského a sezimoústeckého fotbalu pohybovali. Ale pokud bych měl být konkrétní, tak nejkrásnější okamžik jsem prožíval po postupu do druhé ligy. Ta sportovní euforie je nepopsatelná. Za velký úspěch považuji také sloučení klubů a vzniku silného regionálního leadera a samozřejmě nesmím opomenout přesun na stadion v Kvapilově ulici, kde jak pevně věřím, postupně vznikne krásný a reprezentativní fotbalový stánek.

Když jste zmínil úspěchy, neúspěchem byl logicky zápas s Dynamem České Budějovice v přímém souboji o postup mezi českou elitu.
Jak se to vezme. Každá mince má dvě strany. Na jednu stranu bylo třetí místo největším úspěchem novodobého táborského fotbalu. Celá sezona byla úspěšná. Ale vysoká domácí prohra byla opravdu tou pověstnou černou tečkou na konci. To zklamání mezi lidmi v klubu bylo neuvěřitelné. Tato atmosféra se klubem nesla ještě několik měsíců. 

Pojďme nyní k vašemu novému působišti, jak to celé začalo, došlo a co rozhodlo o vašem přesunu směrem na západ?
Během jarní části sezony jsem se několikrát setkal s Adolfem Šádkem, který mi popsal, co by si ode mne ve struktuře FC Viktorie Plzeň představoval, co by měla být má náplň práce a určitá časovost mého nástupu. Jedná se o post technického ředitele klubu.                           

Jaká bude náplň v nové pozici?
Viktorka je obrovsky rozvíjející se klub. Zvenčí to možná tak ani nepůsobí, ale když člověk nahlédne pod pokličku, tak se ve Viktorce stále něco nového buduje, rekonstruuje. Ať jsou to nové tréninkové plochy pro mládež, připravuje se realizace vyhřívání tréninkového hřiště, pro potřeby UEFA se rekonstruuje tzv. brána borců, kde vznikne nové zázemí, na stadionu se modernizují systémy velkoplošných obrazovek, turniketů a zázemí. Těch projektů je ve Viktorce opravdu mnoho. Navíc mne čeká také komunikace s UEFA v rámci Ligy mistrů.

Je to pro vás výzva a jak se těšíte do nového prostředí?
Tak jak hráči berou působení v novém klubu za výzvu, tak samozřejmě to samé platí také pro mne. Jednoznačně se jedná o velkou výzvu. Pokud dělá člověk fotbal na určité úrovni, chce se posunout vždy o něco výš a Liga mistrů je nejvíce, čeho můžete na klubové úrovni dosáhnout.

Dá se hovořit, že vaše působení ve Viktorce Plzeň bude mít nějaké zvláštní výhody také směrem pro Táborsko?
Neřekl bych, že by se jednalo o nějaké zvláštní výhody. Vztahy mezi Viktorkou a Táborskem byly vždy více než korektní, o čemž svědčí řada hráčů z Plzně v Táborsku. Nicméně samozřejmě, že člověk bude mít blíž k hráčům, které bude chtít dát Plzeň na hostování do druhé ligy.

Z Táborska odcházíte úplně nebo nějaký post tu budete zastávat?
Vzhledem k tomu, že jsem také minoritní spolumajitel FC MAS Táborska, tak logicky ani odejít nelze. Navíc jsem součástí správní rady klubu, která de facto řídí klub. Některé pravomoci si v klubu i nadále ponechávám.

Kdo tu bude tedy vaším nástupcem na pozici výkonného ředitele klubu?
Novým výkonným ředitelem klubu se od 1. 7. 2018 stává Josef Holub. Je to logický krok. Pepa je člověk z klubu. Nikoho zvenčí jsme na tuto pozici přivést nechtěli a kdo jiný, než Pepa by to měl být. On zná skvěle všechny procesy, působí v klubu poměrně dlouho a již řadu pravomocí převzal. Domnívám se, že to je nejlepší možný člověk.

Odchodů za poslední rok bylo poměrně dost. Nejdříve skončil pan Smrž. Aktuálně realizační tým a opora týmu Nešický. U některých fanoušků to může vyvolávat pocit, že klub se stále nestabilizoval a neví se, jak to bude do budoucna. Mohl byste popsat aktuální situaci?
Co se týká možného odchodu Aleše Nešického, to je věcí sportovního úseku.  Ve fotbale to tak prostě je. Hráči přicházejí a odcházejí. Stejně tak je tomu s trenéry. Romana Nádvorníka nahrazuje Kamil Tobiáš. Vedení klubu je přesvědčeno, že to bude nejméně rovnocenná náhrada. Nejtěžší to však bylo po odchodu pana Smrže. Klub prošel drastickými úspornými opatřeními a stabilizoval se. Dnes je tedy jak po ekonomické, tak personální stránce stabilizovaný. Dennodenní činnost klubu vykonávají tři lidé. Účetní, výkonný ředitel a sekretář.  Vedle toho je orgán, který se nazývá „Správní rada FCT“.  Ten dělá strategická rozhodnutí a každý člen má své dílčí úkoly. Největším úkolem členů správní rady je samozřejmě zajistit finanční prostředky na fungování a chod klubu. Mohu s radostí říci, že jsme pro novou sezonu získali velmi významného partnera.

Máte nějaký vzkaz pro příznivce a fans Táborska?
Určitě. Ještě před pár lety by nikdo neřekl, že se na Táborsku může kopat druhá liga. A co víc. Stabilně a poměrně kvalitně. Klub za těch pár let získal nové zázemí, zařadil se mezi 21 akademií a sportovních center mládeže v republice, dokázal vychovat řadu kvalitních fotbalistů.  Věřím, že si i přes počáteční problémy vydobyl přízeň fanoušků a že si ji i nadále zaslouží. Zaslouží si podporu od fanoušků, partnerů klubu, bez kterých by fotbal na této úrovni nešel dělat a v neposlední řadě si zaslouží také podporu od politiků. Dle mého je potřeba si vážit toho co máme a společnými silami se snažit věci zlepšovat a posouvat dál.