Radim Pouzar: Předčasné loučení se sezonou vyšperkoval hattrickem

Vy jste si proti Oseku vyzkoušel všechny způsoby, jak vstřelit gól. První z trestňáku, druhý ze hry a třetí z penalty. Hostující brankář byl asi bez viny, nebo někdy chyboval? Třeba špatně postavenou zeď?
Ano, všechny góly padly z různých situací. Při první brance z trestňáku stál brankář asi trochu dál za zdí, ale přesto to bylo velmi dobře trefené. Druhý gól padl po střele z hranice pokutového území, ještě byla i trochu tečovaná. Tam bych spíš řekl, že to byla šťastná branka. A třetí úspěch byl z penalty, kterou jsem tentokrát kopnul doprostřed. Ale přesto musím hostujícího brankáře pochválit, prý to byl jeho debut, chytal jistě.

Vy sami jste měli s ochráncem branky starosti, když Pícha musel kvůli zranění odstoupit. Nahradil ho mladý Kuna. Vy jste se o ten post nehlásil? Nebo zvítězila jeho výšková převaha? To je snad diskriminace. Na druhou stranu se s tím úkolem vypořádal se ctí. On se už někdy s Píchou střídal?
My jsme zápas nezačali moc šťastně. Brzo jsme inkasovali a ke vší smůle přišli o brankáře. A jelikož jsme neměli náhradního, musel jít chytat Zdeněk Kuna. A já v brance? Né, já se o místo nepral, kdo by střílel góly? A my jsme potřebovali vstřelit minimálně jeden, vždyť jsme prohrávali. (smích) Ale zpátky ke Zdeňkovi, zaslouží obrovskou pochvalu. I když ode mě slýchává mnoho kritiky, tak teď ho musím pochválit. Je to talentovaný kluk.

Také jste poznamenal, že to je váš poslední zápas téhle sezony. Co se děje?
No, pokud vše dobře dopadne, tak bych měl v pátek absolvovat artroskopii. Nic vážného. Od října laboruji s výrůstky na levém koleni, takže každý zápas hraji se sebezapřením, ale slíbil jsem, že pokud to půjde, pomůžu. A v závěru, když budeme mít dostatek bodů, půjdu na zákrok, abych byl do letní přípravy opět připravený.

Pokud to je pravda, to si soupeřovi beci a gólmani oddychnou.
Zapomněl jste na rozhodčí. (smích) Já si odpočinu a budu věnovat čas rodině, kterou jsem v posledních měsících zanedbával, ať kvůli sportu nebo práci.“

A je to škoda, protože na jaře se vašemu mužstvu začalo znovu dařit, tedy až na ten nepovedený zápas se Sokolem S. Ústí. Ale každopádně podzim byl asi horší.
Přesně tak, celá jarní část je mnohem lepší, než podzimní. Hlavně po herní stránce. Podzim byl víc o bojovnosti, na jaře je to víc o hře, zábavě, radosti. Zápas se Sokolem nás mrzí, ale prostě nás soupeř načapal a i takové zápasy se hrají.

Možná budete mít čas i na vzpomínky, například na Španělsko, kde jste si zahrál o evropský pohár v sálovce. Jak vypadá takový turnaj v zahraničí? Byl PCO Rudolfov jediným českým zástupcem? A jakým zahraničním týmům jste čelili? Jak jste dopadli?
Tohle byl obrovský zážitek pro tu naší zlatou partu. V úvodu května jsme se zúčastnili Evropského poháru ve Španělsku. Ve skupině jsme měli Univerziádní tým Kazachstánu, francouzský Le Luc a Spartak Moskva. Podařilo se nám postoupit do semifinále, kde nás čekal další ruský velkoklub – Volna Petrohrad. S obrovským štěstím jsme po prodloužení zvítězili 2:1 a ve finále podlehli opět Spartaku Moskva nešťastně 0:1. Přesto druhé místo bylo obrovským úspěchem a poděkování patří všem, kteří se o to zasloužili. Zvláštní poděkování patří Petru Bohinskému a Ondrovi Hačkovi. Myslím, že jsme i jim udělali velkou radost.

Pokud správně tuším, tak jste těsně po návratu skoro okamžitě po návratu museli nastoupit k dalšímu soutěžnímu utkání. Nechtělo se spíš spát, než se honit za kulatým nesmyslem? Kdo vám to tehdy nedal spát?
Slíbili jsme, že se pokusíme vše zařídit, abychom stihli nedělní utkání v Třeboni. Proto jsme přiletěli do Prahy, přijeli do Budějc, zašli si na pivko před spaním a druhý den byli připraveni na mistrovské utkání. Zvládli jsme ho a odvezli si zaslouženou remízu. Kdo mi nedal spát? Asistent Jirka Hrbáč, který mi důrazně naznačoval, že je třeba v neděli nastoupit. A příkazy nadřízených se musí poslouchat.

Chtěl jsem se zeptat. Je pravda, že jste se stal hlavním trenérem české reprezentace U15? To je asi vaše parketa. Kdysi jsem si často povídal s Petrem Hudcem, který se svým mladým týmem vyhrál ME v Erfurtu. A měl tam skvostnou sestavu. Patrika Bergera, Marka Heinze, Tomáše Řepku, Michala Votavu, Marka Penksu, Martina Čížka, Zdeňka Cieslara a další. V kategorii U15 pak měl na starosti třeba i Martina Vozábala. Nemenší cíle máte určitě před sebou i vy.
Trochu bych to upřesnil. Díky působení v Regionální fotbalové akademii (RFA) máme možnost nakukovat do mezistátních utkání reprezentace U15. Mně se poštěstilo, že jsem mohl vést tým jako hlavní trenér v přípravě proti Belgii a následně se zúčastnit jako asistent A. Baráka a J. Vorlického v dalších zápasech proti Ukrajině. Je to neskutečná zkušenost pro náš další trenérský růst.

Ale zpátky k Rudolfovu. Sezona ještě neskončila, ale přesto bych vás požádal o zhodnocení téhle sezony pár kol před koncem z vašeho a klubového pohledu. Děly se tam věci.
Už tři kola před koncem musíme hodnotit sezónu jako úspěšnou. I když podzim nebyl úplně povedený, jarní část splnila očekávání. V únoru proběhla valná hromada a vystřídalo se vedení klubu. Bývalému složení je potřeba obrovsky poděkovat za činnost, kterou pro „perštácký“ fotbal odvedlo. Jinak se intenzivněji pracuje na výchově mládeže a vzdělávání trenérů. Cílem je snaha dostat co největší počet odchovanců do A týmu.

Závěrem: „Děkuji za zvolení „Mužem kola“ a všem přeji po skončení sezóny krásnou dovolenou a odpočiňte si.“