Nový asistent v Táborsku Zdeněk Koukal: S Romanem máme rádi útočný fotbal

Na úvod mám klasickou otázku. Jak došlo ke kontaktu mezi vámi a Táborskem, resp. trenérem Romanem Nádvorníkem?
Je to jednoduché. My se s Romanem známe delší dobu. On mě trénoval při mém působení v Příbrami. Pak jsme se nějaký čas neviděli a potkali jsme se nedávno na fotbale a on se mě zeptal, jak to mám s kariérou. Já mu odpověděl, že bych chtěl začít někde trénovat. Roman mi řekl, že má možnost si do Táborska přivést asistenta a dal mi nabídku. Já neváhal ani minutu a jsem šťastný, že mi dal šanci. Jsem nadšený, že mohu zůstat u fotbalu, který mám rád.

V Táborsku už se pohybujete téměř měsíc, tak co jste zjistil?
Zažil jsem velké kluby, ale i ty menší. Pokud klub působí v menším městě, jako je Tábor, musí vše postavit na rodinné bázi, kdy všichni členové rodiny táhnou za jeden provaz. Vidím tady řadu mladých, talentovaných hráčů, pro něž může být zdejší klub odrazovým můstkem do další kariéry. Práce s mladými hráči mě baví, věřím, že pomohou klubu a posunou se ve výkonnosti.

O tom, že Táborsko bude hrát nový ročník FNL s mladým kádrem, se všeobecně ví. Jak vidíte perspektivu týmu?
Důležité je, jak budou hráči pracovat a jako budou plnit naše pokyny na hřišti. Mají teď v Táborsku vynikající příležitost něco ve fotbalovém životě dokázat. Záleží jen na nich. Věřím, že se s novou situací poperou a uvidíme, jak se nám bude dařit. Teď jsme plni očekávání, těšíme se na první kolo. Jsem přesvědčen, že soutěž můžeme zvládnout. Podle mého názoru se není čeho bát.

Jak vlastně vnímáte roli asistenta?
Když to zjednoduším, asistent je od toho, aby podal kužel nebo ho položil tam, kam má. Když ale odpovím vážně, tak musím říct, že si musíme vzájemně pomáhat. Roman Nádvorník, já a trenér gólmanů Petr Pižanowski. Já jsem se svou rolí spokojen. Dostávám od Romana prostor, věřím, že časem bude ještě větší. Všechno spolu konzultujeme, i když je jasné, že hlavní slov má on. Já jsem mu k ruce a jsem mu plně k dispozici.

Umíte si říct i vlastní názor?
Určitě nestojím někde v koutě, nečekám a názor Romanovi řeknu rovnou. Jsem trochu impulzivní, a když se mi něco nelíbí, rychle startuji. (úsměv) Záleží už jen na trenérovi, zda si z mého názoru něco vezme.

Vy máte za sebou i australskou fotbalovou minulost. Jak k ní loni došlo?
Chtěl si vyzkoušet zahraniční angažmá a přes kamaráda jsem se dostal do druhé australské ligy. Dostal jsem se tam i k trénování mládeže U18, nejdříve jako asistent jednoho Němce a pak, když skončil, jsem tým vedl jako hlavní trenér.

Takže teď začíná vaše trenérská kariéra doma, že?
Jsem samozřejmě na začátku. Jsem zvědavý, jak mi to půjde a jak to bude dál. Musím se hodně učit. Měl jsem sám hodně trenérů, tak se snažím na ně navázat. Podstatné je, že s Romanem jsme na jedné vlně, máme rádi útočný, rychlostní, jednoduchý fotbal, rychle nahoru a zakončení. Hrozně neradi fotbal svazujeme nadbytečnou taktikou.