Petr Benát se zabydluje v manažerské roli, která ho čeká i v Klubové akademii Dynama

Dlouholetému záložníkovi Dynama, jenž 20. května oslaví osmatřicáté narozeniny, dobíhá ještě hráčská smlouva, přestože po skončení podzimní části 2. ligy pověsil kopačky na hřebík a začal se zaučovat na pozici sportovního manažera. Převezme ji s plnou zodpovědností v nově vzniklé akademii od 1. července. Rodák z Děčína, který nosil černobílý dynamácký dres celkem v deseti sezonách, přiblížil Jihočeskému fotbalu svůj nynější post. Rozhovor vznikl při veřejné prezentaci Klubové akademie SK Dynamo v českobudějovickém Clarion Congress Hotelu.

Co vás osobně čeká při rozběhu mládežnického projektu?
Spolu s technickým ředitelem Tomášem Maruškou budu mít na starosti sportovní úsek a zároveň sledovat návaznost akademie na ligové áčko. Musíme ještě dořešit konkrétní náplň práce, ale vypadá to tak, že se rozdělíme s Tomášem o administrativu a rovněž kontrolu dodržování klubové koncepce. Hodně si od toho slibuji.

Za více než čtyři uplynulé měsíce jste se zabydlel v manažerské funkci?
Každý den je pro mě obrovská zkušenost. Byl jsem zvyklý pohybovat se v kabině mezi sportovci, teď absolvuji spoustu schůzek a jednání. Přiznávám, že jsem rád, že v tuto chvíli se můžu ještě dostat na hřiště. Nějak si to rozdělím a trošku odrelaxuji od nových povinností. Určitým způsobem mi to takhle vyhovuje.

Trénujete s áčkem?
Ne, ne. Poté, co jsem odevzdal dres, mě oslovil David Horejš, jestli mu pomohu v roli asistenta. To je pravda. Nicméně, působil jsem strašně dlouho v koloběhu profesionálního fotbalu a potřebuji se někam posunout. Myslím, že manažerská práce je tím, v čem se mohu uplatnit.

Ale říkal jste, že chodíte na hřiště?
V Dynamu trenérsky vedu kategorii U11. Dojedu s klukama půlrok a předám je do žáků profesionálnímu trenérovi v akademii. Se Slávou Rožboudem, který se vrátil z Kanady a bude působit v akademii rovněž jako trenér, děláme navíc individuální tréninky, převážně pro hráče přípravkových kategorií.

Takže se udržujete v pohybu a kondici?
Není to tak, že bych jenom seděl v kanceláři. Všichni, kdo se točíme kolem fotbalu, jsme si vytvořili vztah ke sportu, ať jsme hráli profesionálně, nebo ne. Považuji za samozřejmost, že se snažím cvičit a běhat. Kolegové, kteří působí v managementu delší dobu, mě upozorňují, že podobný přístup vydrží člověku asi tak rok. Uvidíme (úsměv).

Naskočíte ještě do zápasu?
Musím říct, že jsem dostal hodně nabídek z nižších rakouských soutěží, dokonce i z vyšších soutěží doma. Jenže aktivní hraní se nedá skloubit s mojí současnou prací. Jediná nabídka, kterou jsem přijal, byla za Dynamo 35. Zatím jsem nastoupil dvakrát. Vždycky jen na dvacet minut, protože v době zápasu na Složišti mě čekaly ještě nějaké trenérské povinnosti. Jenom jsem si odskočil mezi kamarády z pětatřicítky, abych se tam doběhal. Myslím, že mi to zatím stačí.

Vraťme se k vaší manažerské činnosti. Čím jste si už prošel?
Zatím jsem hlavně pozoroval, jak fungují mládežnické kategorie a jejich návaznost. V Dynamu je vypracovaná určitá sportovní koncepce a podle toho, co jsem viděl, mohu na sto procent uvést, že trenéři dělají maximum, aby svěřené třídy fungovaly. Nicméně návaznost nebyla vždycky optimální, i z důvodu, že to nevedli úplní profesionálové. Diskutoval jsem s trenéry a snažil se také zapojovat do tréninků. Nejblíž jsem to měl k nejmladším kategoriím, protože jsem souběžně vykonával funkci šéftrenéra přípravek. Prakticky neustále jsem byl v kontaktu s trenéry navazujících výběrů U12 a U13 a několikrát jsem se zajel podívat, jak hráči těchto ročníků pracují a vyvíjejí se v regionální fotbalové akademii. Nadchlo mě to. Postupně jsem se seznamoval s prostředím mládežnického fotbalu a zároveň se začal podílet na přípravě projektu, který odstartuje zanedlouho.

Do akademie vstoupíte za pochodu?
Spolu s Tomášem Maruškou už teď děláme spoustu věcí s tím spojených. Například navštěvujeme střední školy, v nichž studují fotbalisté, vedeme jednání na internátech. Až se 1. července spustí akademie, nebude asi všechno skvělé. Začne se to tvořit, podobně jako před časem v regionální akademii. Věřím, že to zvládneme.