František Mysliveček: Takhle přijít o vítězství, to vždycky hrozně bolí

Už přebolela ztráta dvou bodů v Sokolově, kde jste čtvrt hodiny před koncem vedli 3:1, ale nakonec jste se museli spokojit jen s bodem?
Ve mně to zklamání pořád je. Musíme se z toho ale oklepat, koncentrovat se na příští utkání s Příbramí a vyhrát.

Sedmdesát minut v Sokolově jste hráli skvěle, pak stačilo dvacet minut výpadku a tři body se rozplynuly. Proč?
Sedmdesát minut, až na první minutu, kdy jsme inkasovali, jsme hráli vážně dobře. Po inkasované brance jsme se rychle zvedli, začali jsme hrát to, co jsme si řekli – rychle nahoru, agresivně. Všichni makali naplno, byli jsme odměněni do poločasu dvěma góly. O přestávce jsme si říkali, že pokud nebudeme hloupí, odvezeme si tři body. Náš cíl bylo reálnější, když jsme zvýšili na 3:1. Nevím, co se pak stalo. Jestli jsme podlehli uspokojení, nebo nám ubyly síly, ale Sokolov hru zjednodušil, nakopával balony, dostával se po odražených míčích na naši polovinu a dostal nás pod tlak. Po snížení se k domácím v nastavení odrazil balon a vyrovnali.

Existuje fotka, na níž po závěrečném hvizdu hráči Táborska leží na trávníku zklamáním…
Takhle přijít o vítězství, to vždycky hrozně bolí… Celý zápas se snažíte, dřete a pak přijde jedna chyba a dopadne to špatně. Všichni jsme z toho byli jak opaření.

Je alespoň malou útěchou fakt, že jste třikrát neprohráli?
To je sice hezké, ale my jsme měli v Sokolově vyhrát!

Trenér Nádvorník vás konkrétně za utkání pochválil. To se poslouchá dobře, ne?
Ano. Děkuji. Musím říct, že po dlouhé době jsem se cítil dobře, dobře se mi běhalo, pracovalo s balonem. Až jsem byl překvapen. Víte, já jsem byl uplynulý půlrok zraněný, neměl jsem kondici, v přípravě jsem výpadek doběhával.

V létě jste přišel jako posila do Táborska. Jak se v klubu cítíte?
Musím říct, že velice dobře. Kluci jsou super. V kabině panuje přátelská atmosféra. Trenér Roman Nádvorník je přísný, ale tak to má být. Když se mi něco nepovede, on mi vysvětlí, jak jsem to měl zahrát lépe. Když jdu na hřiště, díky němu přesně vím, co mám hrát.

Jste typickým záložníkem. Je vám jedno, kde ve středové formaci nastupujete?
Přišel jsem do Táborska jako střední záložník, ale nemám problém hrát na kraji. V zápase se Sokolovem šel Václav Prošek na beka, já do lajny a ve středu zálohy byl Jakub Kopřiva.

Už máte za sebou premiérový gól v dresu Táborska. Dal jste ho v poháru v Králově Dvoře…
Gól jsem tam dal se štěstím, ale byl důležitý. Mně osobně gól pomohl, dodal mi sebevědomí. Škoda, že jsme za stavu 2:0 nechali soupeře snížit. Zápas jsme mohli dohrát ve větším klidu.

Teď vás čeká v domácím prostředí Příbram. Co na soupeře říkáte?
Je to velice kvalitní soupeř, který hrál uplynulý ročník první ligu. Věřím, že Příbram bude pro diváky atraktivní, že jich přijde hodně na stadion a že konečně vyhrajeme. Druhá liga je vyrovnaná soutěž. Každý v ní může porazit každého.

Jak se na utkání těšíte?
Já se těším moc. Příbram má v kádru známá jména – Skácel, Grajciar, Zápotočný. Tyhle hráče jsem sledoval v televizi a teď proti nim nastoupím, tedy pokud mě trenér postaví. Bude to hodně zajímavé. Uvidíme, jak si náš mladý mančaft poradí s tak zkušenými fotbalisty. Věřím, že to pro nás dobře dopadne.

Váš otec má na svém kontě 109 ligových startů. Půjdete v jeho šlépějích?
Já zatím žádný ligový start nemám, takže to pro mě bude těžké se mu vyrovnat. Táta je mým vzorem, hrál i v zahraničí. Čeká mě hodně moc práce, abych se mu alespoň přiblížil.