Elvis Mashike zaujal trenéry na Střeleckém ostrově a má za sebou debut proti Viktorii Žižkov

Lehkonohý Afričan absolvoval celých devadesát minut televizního duelu. Na hrotu jej doplňoval Jindřich Kadula a střídající juniorský reprezentant Daniel Turyna, rovněž nováček v černobílých barvách. Elvis Mashike rozhodně nezklamal. „Jeho výkonu chyběl jenom gól,“ konstatoval hlavní kouč David Horejš po utkání hraném v poslední červencový podvečer. „Během přípravy na sobě Elvis hodně zapracoval, především po taktické stránce. Věřím, že má co nabídnout a bude posilou,“ dodal trenér.

Hosté vedli gólem Jana Jelínka z 18. minuty, za Jihočechy srovnal kapitán Jiří Kladrubský z penalty krátce před koncem prvního poločasu. Ve druhé půli si oba soupeři vytvářeli gólové příležitosti, viktoriáni dokonce v úplném závěru dvakrát trefili tyč. Rozhodnout o výsledku mohl v 66. minutě Elvis Mashike. Bohužel, před brankovou čárou nezpracoval míč, který mu naservíroval Petr Javorek efektním obloučkem.

Stačilo trefit se hlavou do odkrytého prostoru. „Vyskočil jsem, ale bylo to moc rychlé. Nečekal jsem, že spoluhráč takhle vyřeší situaci. Myslel jsem, že pošle balon po zemi. Scházela mi větší koncentrace. Je to škoda, mohl jsem skórovat do prázdné brány,“ litoval letní objev Dynama. Od zakončení nebyl daleko ani po rohovém kopu, který zahrával z pravé strany Jiří Kladrubský. „Postupně nám docházely síly. Byl to náročný zápas, hrálo se nahoru dolů. Hodně jsme toho naběhali. Bylo to o fyzičce,“ konstatoval sympatický mladík.

Dostal víza na Ukrajinu

První ligové vystoupení v mužstvu černobílých hodnotil Elvis Mashike střízlivě a zároveň s odhodláním. „Cítil jsem se dobře, ale musím se dál zlepšovat. Jsem tady od toho, abych vytvářel šance a dával góly. Bez nich nevyhrajeme. Zvykám si na budějovické spoluhráče a taky na soutěž. Čekal jsem to náročnější, příště si budu víc věřit,“ ujistil cílevědomý zástupce černého kontinentu, jenž od dětství kráčí odhodlaně za svým fotbalovým cílem. Cestu měl pořádně trnitou.

Rodnou zemi opustil jako patnáctiletý. „V Africe je moc těžké hrát fotbal. Nejsou k tomu podmínky. Toužil jsem odejít do Evropy. Poprosil jsem o pomoc mého otce, který prodal byt a za utržené peníze mi opatřil víza. Čekal jsem, že se dostanu do Francie nebo jiné vyspělé země, ale nemohl jsem si vybírat. Dali mi víza na Ukrajinu. Ocitl jsem se v prostředí, kde to pro mě bylo dost špatné. Přespával jsem venku, trpěl hladem. Plakal jsem,“ popisoval své začátky v nejvýchodnější evropské výspě.

Přes všechny potíže se zajištěním základních podmínek k životu neopouštěl Elvis Mashike svoje sportovní ambice. Trénoval, jak se dalo, a nebál se zaklepat na dveře fotbalové akademie známého klubu Černomorec Oděsa. „Snažil jsem se, ale oni moc nechtěli, abych hrál. Došlo mi, že nemají rádi černochy. Navíc jsem vlastnil pouze studentské papíry. Půl roku jsem studoval jazyky, víc jsem si nemohl dovolit,“ líčil ukrajinskou anabázi.

Peníze posílá příbuzným

Odhodlal se k odvážnému kroku. Nastoupil do železniční soupravy a bez dokumentů zkusil překročit hranice západním směrem. Povedlo se. Na Slovensku se zprvu nevyhnul osudu bezdomovce, ale potkal jiného muže tmavé pleti a ten ho zavedl k zachránci. „Mým druhým tátou se stal Peter Paška. Postaral se o mě, zlegalizoval můj pobyt. Mohl jsem se vrátit k fotbalu,“ vyzdvihl velký zlom svého života.

Za pět let strávených mezi Dunajem a Tatrami prošel třemi stupni ligových soutěží a bojoval o body v několika klubech. Hrál v Seredi a Galantě (3. liga), Zlatých Moravcích (1. liga), naposledy ve Zvolenu (2. liga). Obstojně zvládl slovenštinu, což mu výrazně ulehčilo komunikaci, když se vypravil dalších pár stovek kilometrů na západ. Stačil půlrok v pražském Vltavínu a jméno Elvise Mashikeho začali skloňovat bafuňáři zvučnějších mužstev.

Tip na hbitého útočníka z Konga dostali i trenéři druholigového týmu Českých Budějovic. „Volali, že mají zájem. Chvíli jsem přemýšlel o nabídkách, potom jsem se rozhodl pro Dynamo. Vyzkouším 2. ligu a uvidím, jestli se posunu výš,“ prohlásil odvážně Elvis Mashike, který si konečně užívá profesionálního fotbalu a může podporovat chudé příbuzné daleko v Africe. Je nejmladší ze sedmi dětí. „Rodina mi pomohla do Evropy, přestože sourozenci často nemají co jíst. Hned jak to bylo možné, začal jsem jim ze Slovenska posílat alespoň nějaká eura,“ přiznal skromně fotbalista s utříbeným žebříčkem hodnot.