Ladislav Šolc: Fotbal válel závodně i po šedesátce, teď křísí v Kaplici střední školu

Fotbal jste hrál závodně až do 61 let. Jaký byl váš recept na dlouhověkost?
Životospráva, minimum stresů a dobré rodinné zázemí. Doporučují se lehká jídla a lehká vína. Tak trochu francouzský životní styl. Nejdůležitější je však tvrdý trénink. Když zrovna ne ten fotbalový, tak běžecký, nebo posilovna. Zkrátka minimálně 45 minut denně se intenzivně potit. I když se vám nechce. Je to o vůli umět se překonat. Odměnou vám bude věčné mládí.

Bohužel se takové úspěšné dlouhověkosti nedožila českobudějovická Akra, kde jste před jejím zánikem naposledy působil.
Ano. Akru jsem přežil. Klub jako takový ale úplně nezanikl. Hrajeme stále ještě „Seterm ligu starých pánů nad 35 let“. Z posledního soutěžního utkání s Dobrou Vodou B  6. června 2015 mám na památku bílé trenýrky. Kustod Ota Horčička senior nám je po utkání věnoval.  Zápas jsme vyhráli 4:1 a i když se nás tehdy scházelo k zápasům stále méně, na ten poslední mistrák v dresu Akry jsme se sešli v jedenácti a zápas dotáhli do vítězného konce.

Prozraďte nám v krátkosti, kde jste všude hrál?
Po přestěhování z Prahy, kde jsem hrál za Viktorku Žižkov a Spoje Praha, jsem v Č. Budějovicích začal ve Škodovce. Ta byla ale velmi brzy po mém příchodu zrušena a následoval dlouhý řetěz - Igla, Loko ČB, Hluboká nad Vltavou. Spartak Soběslav a zpět do Igly – tehdy už byla přejmenována na Akru. Na hostování jsem byl jednu sezónu v Ledenicích.

Na kterou část vaší kariéry vzpomínáte nejraději?
Na zhruba dvě sezóny v dresu Spartaku Soběslav. I. A třída na špici tabulky, vynikající hráči i parta a město, které fotbalem žilo.

S fotbalem jste začínal na Žižkově a vašimi spoluhráči byly i dvě známé osobnosti. Prozraďte je našim čtenářům.
Stopera tam tehdy kopal Ivan Horník a na prvním tréninku jsem potkal končícího Andreje Kvašňáka.  Zahrál jsem si s ním „báčko“.

Ač jste rodákem z Prahy, usadil jste se natrvalo v Č. Budějovicích. Čím vás jihočeská metropole učarovala?
Historií, kulturou, okolní přírodou, skvělými kamarády a také dobrým pivem.

Na hřišti jste byl známý tím, že nerad prohráváte. Dá se tato vlastnost využít i v profesním životě?
V životě a to nejen v tom sportovním jsem častěji prohrával. O to více to člověka posiluje. Padnout po těžkém knokautu k zemi ale dokázat se zvednout a bojovat dál. To je moje krédo a doufám, že mi vydrží až do smrti.

Od prosince minulého roku jste se stal ředitelem kaplické střední školy, která skomírala a byla před zavřením. Stojíte před nelehkým úkolem školu zachránit. Jak se vám to zatím daří a co bude o vašem úspěchu či neúspěchu rozhodovat?
S vydatnou pomocí zastupitelstva města, starosty, místostarosty, místních podnikatelů, svých kolegů učitelů a v neposlední řadě i Jihočeského kraje jsme nevynechali jedinou příležitost jak školu v Kaplici zviditelnit a posílit její pošramocený kredit. Použil jsem všechny nástroje komunikačního mixu k tomu, abych znovu posílil důvěru místních občanů ke kvalitě výuky a to jak na Gymnáziu, tak i na SOŠE a učilišti. Snad naše týmová práce přinese kýžený synergický efekt v podobě co největšího počtu odevzdaných zápisových lístků. To ukáže až 1. březen 2018, kdy je uzávěrka přihlášek. Potřebuji sehnat alespoň 2 třídy „bažantů“, tedy 34 nových žáků.
Snad si rodiče místních deváťáků i jejich vrstevníků z blízkého okolí uvědomí ekonomickou výhodu studia zde v Kaplici. Není těžké si spočítat, že cesty do Českých Budějovic a zpět, popřípadě i bydlení v krajském hlavním městě se citelně dotkne rodinného rozpočtu.

Ze školství máte po jedenácti letech vyučování bohaté zkušenosti. Co se na škole v Kaplici zaspalo a co jste musel jako první změnit?
Někdy se stane, že nezaspíte téměř nic. Investujete do propagace, provádíte  sezónní nábory deváťáků  a přesto se stavy žáků snižují. To je přesně náš případ. Žijeme v tržním mechanismu. Je zkrátka mnoho škol a málo žáků. Stačí jen jediné špatné slovo v podobě šuškandy ve městě nebo v okolí a škody jsou nedozírné. A náprava je drahá a zdlouhavá. Přirovnal bych to tak trochu k situaci ve fotbalu, kdy je snadné z první ligy sestoupit, ale je velmi těžké se do ní znovu vrátit a nejvyšší soutěž vykopat. Určitě se mi tady podařilo stmelit jednotlivé zájmové skupiny lidí, které mají velkou vůli a motivaci střední školství zde udržet. Prostě věřím v ten již zmíněný synergický efekt. A pak jsem také informoval veřejnost, že mým cílem bude více vést mládež ke sportu a ke zvyšování fyzické kondice nejen v hodinách tělocviku, který zde učím, ale i v zájmových kroužcích kopané a lehké atletiky. Proto také můj zájem o propagaci na vašem webu.

Možná by se tu daly využít i prvky ze sportu. Jedním z nich je ten, že všichni musí táhnout za jeden provaz.
To jsem vlastně již zodpověděl. Momentálně skutečně všichni táhneme za jeden provaz. Pokud se mi podaří založit dvě třídy nových žáků, rozšířím samozřejmě i portfolio odborných předmětů na SOŠE. Nejen o ekonomiku cestovního ruchu, ale také o management, kde bych chtěl, aby byl vyučován jako samostatný předmět.

Na 31. ledna chystáte den otevřených dveří gymnázia a obchodní akademie. Na co byste chtěl případné zájemce o studium v Kaplici nalákat? Jakou máte vizi do dalších let?
Chtěl bych hned zkraje zdůraznit, že problém se netýká jen zdejší střední školy a maturitních ročníků. Nelze opomenout zdejší odborné učiliště. Proto u nás rád uvítám také učně z blízkého i širokého okolí.  Den otevřených dveří je připraven i pro budoucí strojní zámečníky, automechaniky, kuchaře, číšníky i opraváře zemědělských strojů.
Do budoucna mohu všem potenciálním žákům naší školy slíbit výuku v té nejvyšší kvalitě, různorodost vyučovaných předmětů, široké uplatnění znalostí pro podnikatelskou praxi a velmi přátelský a vstřícný přístup z řad učitelů i ostatního personálu školy.
Absolventi našeho učiliště mají velkou šanci uplatnit se v okolních firmách a to nejen v Engelu, ale i v ostatních společnostech jako jsou například Inotech, Hauser, Oknoterm a další. Postačí mít chuť k práci, umět číst ve výkresech a znát materiály, zejména kov, plasty a dřevo. Zájem je hlavně o strojaře-zámečníky, opraváře zemědělských strojů a samozřejmě o kuchaře a číšníky. Firma Engel nabízí budoucím strojním zámečníkům práci na dobu neurčitou a lukrativní mzdové ohodnocení. Přislíbenu mám spolupráci i se „Střední odbornou školou“ zaměřenou na výuku logistiky. Engel poskytne příležitost k uplatnění v provozu i našim středoškolákům přímo v logistických systémech firmy.
Takže kluci a holky, v našem regionu nemusíte mít strach z budoucnosti. Stačí mít chuť, ambice, flexibilitu a touhu se něco naučit. A úspěch se brzy dostaví.
Všechny „patnáctileté“ tímto co nejsrdečněji zvu na náš „Den otevřených dveří“ dne 31. 1. 2018, kde se dozví vše potřebné pro definitivní rozhodnutí „Kam dál“.