Jiří Stiegler: S píšťalkou se dostal až do Malajsie

Jiří Stiegler udělal první fotbalové krůčky ve strakonické Jiskře. Gólmanem se stal proti své vůli. Původně chtěl góly dávat. V sedmnácti se objevil v kabině mužů Fezka, v devatenácti narukoval do písecké Dukly. Vynikal mrštností, přehledem a dravostí. Po vojně v Písku si z řady nabídek vybral Pardubice. Město perníku zrovna slavilo postup do ligy, ale Stiegler se po několikanásobném zranění ruky rozhodl skončit.

V šestadvaceti letech se vrátil do rodných Strakonic, kde nastupoval na postu útočníka v krajském přeboru za Zbrojovku. Když se stal prvoligovým rozhodčím, chodil se odreagovat za Sokol Sedlice, končil v Radošovicích. V roce 1971 dovedl k ČZ Strakonice v roli trenéra k postupu do divize.

Ve dvaasedmdesátém kývl na nabídku pracovat na okresním výboru ČSTV ve Strakonicích jako referent pro sporty. Sám netušil, že na předlouhých dvacet jedna let. Následně dostal nabídku, stát se fotbalovým rozhodčím. Po šesti letech v nižších soutěžích okusil poprvé první ligu. Nejprve se pohyboval dva roky s praporkem na lajně a následně pískal ligu jako hlavní rozhodčí. Premiéru si odbyl v neděli 7. září 1980, kdy Slavia Praha hostila v Edenu Nitru (1:0).

Za deset let v československé lize - na listině sudích 1. ligy byli v tu dobu také Jihočeši Robert Matušík a František Dibitanzl - odřídil 145 duelů. Největšího ocenění se dočkal v listopadu 1987, kdy se stal nositelem odznaku FIFA. Za měsíc odletěl jako jediný evropský rozhodčí do Malajsie na turnaj Mardeka. V evropských pohárech měl tu čest pískat zápasy světoznámých mužstev. Barcelonu, Inter Milán, VfB Stuttgart či semifinále PVP mezi Sampdorií Janov a Mechelenem. Rád vzpomíná na kvalifikaci na MS 1990 v Itálii, kdy Skotové hostili v Glasgowě Francouze, vedené Michalem Platinim. Na stadionu v Hampden Parku se vtěsnalo 65 tisíc diváků a domácí vyhráli 2:0.

Ze Strakonic obletěl v černém úboru téměř celou Evropu. Jedinou zemí, kam se nepodíval, bylo Španělsko. Naposledy foukl do píšťalky ve 48 letech na stadionu, na kterém začínal, v Edenu. Sešívaní porazili 3. 12. 1990 v derby Bohemians (1:0).

S fotbalem ale neskončil. Ihned po skončení rozhodcovské kariéry začal působit jako předseda komise delegátů ČMFS. Po rozdělení Československa kývl na nabídku předsedy svazu Chvalovského a byl jmenován předsedou komise rozhodčích. V letech 2001-2003 byl ředitelem Dynama Č. Budějovice, které vrátil mezi prvoligovou smetánku. V průběhu podzimu 2003 u černobílých skončil a opět začal působit ve funkci delegáta.

Dnes sleduje fotbal jen okem fanouška. V roce 2013 obdržel od FAČR cenu Václava Jíry za přínos fotbalu.