Jak budějovický brankář vybaloval dárky v Izraeli

Máme tu Vánoce. Jak jste je prožíval ve vašem bývalém působišti v Izraeli?
„Ryby jsme samozřejmě v Mrtvém moři neulovili, když je mrtvé. Co se týká svátků, tak i v Izraeli je zvykem soutěž na čas přerušit, aby se hráči z Evropy dostali domů. Co se týká atmosféry, tam moc cítit není, protože tam je teplíčko a to k Vánocům nesedí.“

Mívali jste stromeček?
„Samozřejmě, že jsme mívali, bez něj to nejde. Nebyl to žádný cypřiš nebo něco podobného, ale vždycky se tam dalo sehnat něco klasického. Ruských obchodů tam bylo dost a ono svátky drží pochopitelně také. V tomhle směru nebyl problém sehnat cokoliv vánočního včetně ozdob.“

Slavili Izraelci něco podobného jako my tady na začátku listopadu Dušičky?
„Ne, ale kdybych Izrael porovnal buď s Českem nebo Slovenskem, tak každý týden je tam nějaký svátek. Pátek, sobota je sabat a kromě toho mají kopu svátků, u kterých se člověk diví, co všechno stihnou slavit. Jsou to jejich tradice, takže i bez Dušiček mají svátků dost.“

I když se Izrael stále více na sportovním nebi prosazuje, pro nás to stále je exotická země, spíše spojovaná s nepokoji v Jeruzalémě a v izraelských osadách.
„To není absolutně správný pohled. Je to země srovnatelná s jakýmkoliv evropským státem. I samotný život v okolí Tel Avivu je podobný jako tady. Samozřejmě, že v dalších městech, zejména v městečkách blíže jordánských hranic už zaznamenáte určité změny směrem k arabské kultuře. Tam se to prolíná. Ale na pobřeží Středozemního moře, kde leží například Haifa, byste nic nepoznal.“

Projevují se národnostní třenice mezi Palestinci a Židy na fotbalových hřištích?
„Co se týká fotbalového dění, tak v izraelské první lize působí de facto jenom týmy ze židovských měst. Ale začínají podporovat i arabská města a myslím, že už se dokonce dvě probojovala do nejvyšší soutěže.“

Jak jste se tehdy vyrovnávali s odlišnými zvyky v zemi, kde se střetávají křesťanství, islám i  židovská víra a každý třeba drží jindy svátek?
„V podstatě oni jsou zvyklí a my se musíme přizpůsobit, i když pro nás jako křesťany je to náročnější. Neuznávají se tam například naše vánoční svátky, takže se klidně hraje i na Štědrý den nebo Nový rok. V tomhle směru absolutně žádný ohled neberou.“

K tomu bezesporu přispívají i klimatické podmínky.
„Je tam ideální počasí, takže se hraje nonstop devět měsíců od začátku září do konce května. Ale úplně nejpříjemněji je od listopadu až tak do února. To je teplo asi do dvaceti stupňů, občas zaprší. Prakticky se tedy hraje přes zimu.“

Když jste přišel do Izraele, měl jste někoho, o koho jste se mohl opřít a načerpat zkušenosti?
„Naštěstí v klubu působil můj bývalý spoluhráč z Petržalky Karol Šulc. Do Maccabi Tel Aviv přestoupil Jozef Valachovič, který působil v Liberci. Ale vydržel jenom tři měsíce. A ještě v jednom týmu hrál Bochnovič, takže jsme tam měli malou slovenskou kolonii. A navíc jsem měl manažera, který se narodil na Slovensku, ale žije v Izraeli.“

Jak jste se stravovali?
„To je jeden z mýtů, že Židi mají nějakou zvláštní košer stravu a separátní prodejny. Ale to je jenom záruka, že jídlo není absolutně závadné. Málo jedí vepřové maso, nejvýš ještě sem tam hovězí, ale většinou žijí na kuřecím nebo krůtím mase.“

Myslíte, že by izraelská města zaujala i ženy?
„Jestli máte na mysli obchody, kavárny a podobně, tak určitě. Izraelci jsou silně zasaženi a ovlivněni americkou kulturou, takže ve městech je plno přeplněných krámů a obchodních center. Je na co se dívat a z čeho vybírat. Oni preferují Ameriku a Amerika zase preferuje je.“

To samozřejmě předpokládá i znalost řečí.
„Snažili jsme se mluvit hlavně anglicky. Jejich řeč je také zajímavá, ale abych se přiznal, moc jsme se o její zvládnutí nesnažili. A oni se anglicky dorozumí úplně běžně.“

Izrael nejsou jenom nákupy a fotbal, ale bohužel k dennímu životu patří i útoky sebevražedných atentátníků. Jak jste se vyrovnával s touhle částí života?
„Jsem rád, že jsem něco podobného nezažil. Vzhledem k tomu, že fotbal se hraje většinou v židovských městech, je všude absolutní kontrola.“

Co vás v Izraeli nejvíc zaujalo?
„Byl by veliký hřích opomenout staré město, kde šla minulost. Nebo Mrtvé moře, to je opravdu veliký zázrak. Je tam spousta památek, nejde všechny vyjmenovat. Je to úžasná krajina.“

Proč jste vůbec zamířil do zahraničí?
„Finanční problémy se nevyhnuly ani Petržalce. Proto mi manažer sehnal možnost zkusit štěstí v zahraničí. Šel jsem na zkoušku do izraelského Ironi Tišin a po týdnu testů mi nabídli smlouvu na rok a nakonec z toho byly čtyři.“