Aleš Jindra: Chceme se zlepšit, ale nečeká nás lehká práce

Vy jste se ujal čížovského týmu až v průběhu soutěže. Do jaké situace a atmosféry jste vkročil?
„Do Čížové jsem přišel před šestým kolem a naše první společné utkání s Brozany jsme bohužel prohráli 1:3. Výměna trenérů byla dána částečně nedobrými výsledky. Roli hrálo i to, že trenéru Starobovi připadalo, že jeho hráči nejsou pro třetí nejvyšší soutěž dostatečně připraveni. Ale oni sami si postup odhlasovali, což je vcelku pochopitelné. Když člověk vyhraje nějakou soutěž, chce si zkusit i tu vyšší.“

To určitě vneslo do vztahu mezi trenéry a hráči určité napětí. A také proto, že kvůli daleko vyšší náročnosti soutěže i oni kladli na své fotbalisty větší nároky.  A nesetkali se zrovna s velikým pochopením.
„Asi je pravda, že vládly rozdílné názory, ale to já nemůžu hodnotit, nebyl jsem u toho. Každopádně je jasné, že Česká fotbalová liga je už poloprofesionální soutěž a vyžaduje svoji porci nasazení. Ale také si musíme uvědomit, že každý má svoji práci, která ho časově limituje, nejsou to profesionálové. A také pravidelné dojíždění je dost náročné.“

Možná se na výkonech i výsledcích podepsal i azyl ve Strakonicích.
„To bezesporu. Když chybí domácí hřiště, na které jsou hráči zvyklí, často nepodávají takové výkony, jakých jsou schopni. Snad to už na jaře bude jiné a budeme zase nastupovat v Čížové.“

Toho všeho si zřejmě byli bývalí trenéři vědomi, a proto do ČFL nijak nespěchali. A výsledky jim také dávaly i za pravdu.
„Víte, muselo se taky projevit, že ostatní týmy měly daleko širší a vyváženější kádry, a měly možnosti daleko účinněji střídat. Zastupitelnost na jednotlivých postech je důležitá, u nás to občas nešlo. Nám když chyběl třeba Janda, lídr týmu, nebylo kým ho nahradit. Při vší úctě k ostatním hráčům. To samé se týkalo i Helda, Polodny, Jirouše.“

Když ale občas chybí kvalita, je třeba ji nahradit bojovností a nasazením.
„To je pravda, ale to srdíčko do toho hráči dávali. V tomhle jim nemůžu toho moc vytknout, někde to šlo. Přesto jsou situace, kdy i to je málo. Třeba jsme díky nasazení soupeře i přehrávali, ale pak chyběla úspěšná koncovka.“

Pamatuji si, že jste také několikrát promarnili nadějně rozehraná utkání v posledních okamžicích.
„Bohužel je to tak. Také jsme doplatili na několik penalt, které jsme vyrobili. V Převýšově domácí zremizovali utkání v nastaveném čase, s Chrudimí jsme zase po pokutovém kopu prohrávali, když jsme drželi slibnou remízu. A naposledy s Královým Dvorem to byl naprosto nepochopitelný faul Janocha a první gól v naší síti. On je nadějný fotbalista, ale pořád mu chybí zkušenosti. Ty ovšem nabere.“

Přesto jste se pořád snažil do žil hráčů vlít optimismus. Bohužel, ne vždy to na konečném skóre bylo vidět.
„Víte, trenér musí být pozitivní, aby hráče nějak nabil. Jenže to pak přece jenom ztrácí sílu, když potom prohrajete třeba o gól. Jdete do dalšího zápasu s tím, že trenér vám řekne, že tentokrát to vyjde, a ono zase nic. To je potom těžké. Hráči přestávají věřit nejenom sobě, ale i trenérovi. Takovou zkušenost má určitě i řada dalších mých kolegů.“

Jak tedy po podzimu hodnotíte úroveň soutěže?
„Už jsem řekl, že poloprofesionální soutěž je velice kvalitní. Figurují v ní i nadstandardní hráči, kteří mají i na víc, než na ČFL. Ale každopádně jsem čekal víc fotbalovosti a přemýšlení. Soutěž je hodně silová, v tom vynikají třeba Vltavín, Chrudim, tedy týmy, které už tu soutěž hrají déle. Mají většinou ve svém středu vysokého útočníka, na něhož směřují vysoké balony. Urostlí stopeři zase ovládají prostor před svojí brankou a nechybí ani při standardkách na opačném konci hřiště.“

Jak do toho zapadal styl Čížové?
„To, co jí naprosto pohodově vycházelo v divizi, už ve třetí lize nefungovalo. Čížovou jsem znal ještě ze svého působení v Doubravce a její hru jsem si taky prostudoval na videích. Přitom jsem si všiml, že někdy dávají do zápasu jenom to, co jim stačí k vítězství, nic moc navíc. Každý si hrál svůj part, museli jsme změnit styl hry do větší agresivity a lepší vzájemné spolupráce. Kus práce jsme už udělali, hrajeme jinak. Třeba Zahrádku, kterého si i vy představujete v ofenzivnější roli, jsme přeškolili na beka. A nutno říct, že se s tím popral statečně, patřil k oporám.“

To ovšem znamená i spousty další práce do zimní přípravy.
„Jsme předposlední, to chceme zlepšit. Ale nic snadného nás při tom nečeká. Nejbližší tým z Benešova má zatím náskok osmi bodů. Ale když se vyvarujeme už zmíněných chyb, mohli bysme to zvládnout. Soutěž je dlouhá. Přípravu na stíhací jaro začínáme zřejmě 15. ledna. Nikam se nechystáme, žádné soustředění. Možná budou trable při shánění tréninkových ploch, ale s tím si snad poradíme. Sázíme na domov, plán už máme. Neabsolvujeme žádný turnaj, máme už dojednaných několik přípravných utkání s vybranými soupeři. Na přípravu máme dva měsíce, ty musíme využít v každém okamžiku.“

Kolik nových tváří představíte? Samozřejmě předpokládám, že jména neprozradíte.
„Tak na to jste kápl. Ale když už chcete, prozradím aspoň nějaké posty. Určitě potřebujeme kvalitního stopera vedle Helda, rychlého krajního halva, který by brousil lajnu. To není snadné, těžko je, kde brát. Ale snad to zvládneme. Vedení pro to dělá, co může.“