Aleš Nešický: Dlouhé křižné přihrávky jsem zdědil po tátovi
Vítězný gól FC MAS Táborsko proti Třinci (1:0) vstřelil o minulém víkendu sice Matej Mrsić, ale na třech bodech jihočeského týmu měl velkou zásluhu pětadvacetiletý záložník Aleš Nešický. Patřil k nejlepším hráčům a na gólu měl asistenci.
Domnívám se, že osobně máte za sebou povedené utkání s Třincem. Jak jste se v něm cítil?
„Děkuju. Cítil jsem se dobře. Během reprezentační pauzy jsme dost trénovali, trenér nám dal do těla. Udělal dobře, dnes nám to sedlo. Utkání jsme všichni odpracovali. Vítězství jedna nula je pro nás důležitý výsledek.“
Ruku na srdce, nebáli jste se tak trochu fyzického pojetí hry Třince? Vysocí chlapi, urostlí…
„Třinec se tímto stylem prezentuje celou dobu, co působí ve druhé lize. Teď k tomu přidal ještě více fotbalovosti. Náš trenér, a to klobouk dolů, připravil výbornou taktiku, která na soupeře fungovala, nevěděl, co má hrát. Až na drobné závary nebo nepřesné střely neměli hosté žádnou velkou šanci. Odbránili jsme to jako tým skvěle. Výhra je super a jak už jsem řekl, tři body jsou důležité.“
Třinec hraje v nezvyklém rozestavení 3-5-2. Jak je to náročné čelit takové útočné letce?
„Zeptejte se Dana Součka, ten toho musel mít po zápase plné brejle…(úsměv). Právě on z levého křídla zavíral prostor na levého beka tak, abych byli v pěti vzadu. Museli jsme být včas u sebe. Pracovali jsme dobře jako celý tým po devadesát minut a nepouštěli jsme soupeře do vyložených příležitostí.“
Deset minut jste hráli v prvním poločase bez stopera Michala Hella, který byl za brankovou čárou v péči lékaře, který mu šil sedmicentimetrovou ránu na hlavě. Pak se heroicky vrátil na hřiště. Vnímali jste, že vám chybí tak dlouho?
„Vnímali jsme to. Ale stále jsme byli v pevném bloku, který jsme dobře posouvali. Ani nebylo vidět, že hrajeme o jednoho méně. Soupeře jsme do ničeho nepustili. Ale uznávám, bylo to dlouhých deset minut.“
Diváci tleskali vašim dlouhým přihrávkám na Mateje Mrsiće. Pocházejí tak přesné diagonály z tréninku?
„Myslím si, že je to dar, který jsem dostal po tátovi. On hrál stopera a tyto dlouhé křižné přihrávky měl v noze taky. Je to dědičné…Z tréninku to nepochází, mám to asi od narození.“
Právě vy jste Mateje Mrsiće vysunul a ten pak vstřelil vítěznou branku. Kdy tento typ přihrávky volíte?
„Byl tam prostor za beky. Vím, že Matej často chodí za obránce, tak jsem mu to tam poslal. On to pak vyřešil skvěle, míč si zasekl na svou levou nohu a placírkou to nádherně trefil na zadní tyč. Byl to krásný gól.“
Už jsme se bavili o tom, že pro Táborsko je vítězství nad silným Třincem velmi cenné. Takže jste si museli výrazně oddechnout, ne?
„To ano, ale nechtěli jsme propadat žádné panice. Myslím si, že na podzim hrajeme dobře, akorát nás srážejí zbytečné individuální chyby. Třeba u defenzivních standardek, kdy nepokryjeme útočícího hráče. Nebo třeba u mě, kdy neproměňujeme šance. Jinak předvádíme dobrý fotbal, troufnu si říct.“
Pokřik v kabině mi přišel hodně intenzivní…
„Určitě, byli jsme za vítězství moc rádi. Potřebovali jsme se odtrhnout od spodku tabulky, udělat dobrý zápas, což se povedlo. Pojedeme do Vlašimi v dalším kole, dá se říct, v pohodě.“
