Můj nejlepší zápas to určitě nebyl, uvádí skromně Pavel Tůma, autor pěti gólů
Starší dorost Junioru Strakonice rozdrtil o víkendu nováčka Sokol S. Ústí 7:0 a střelecky se v tomto utkání zaskvěl autor pěti branek Pavel Tůma, který všechny své trefy seřadil pěkně za sebou. A co na povedenou kanonádu říkal sám strakonický záložník?
Jak mladším, tak starším dorostencům se zatím daří náramně, takže vítězství nad posledním celkem tabulky bylo povinností, že?
V této sezóně se nám zatím daří nad očekávání. Už v přípravě jsme měli dobré výsledky, deklasovali jsme třeba divizní Prachatice 11:0. Trénujeme společně mladší i starší a v obou týmech máme skvělou partu v čele s výbornými trenéry. Ve fotbale je každý zápas jiný a i zápas proti poslednímu týmu tabulky není možné podcenit. Jsem rád, že jsme i tento zápas zvládli a zaslouženě zvítězili. Doufám, že na této vítězné vlně se budeme držet co nejdéle.
Na vysoké výhře ses podílel hned pěti góly. Zažil jsi už někdy povedenější zápas, nebo byl nejlepší právě tento?
To, že se mi tento zápas povedl, není jen mojí zásluhou, ale především zásluhou celého našeho skvělého týmu. Když nepočítám zápasy v přípravce, kde obecně padá hodně gólů, tak nejvíc gólů se mi podařilo vstřelit v právě tomto zápase. Tento zápas patří mezi ty lepší, které jsem odehrál, ale nejlepší určitě nebyl. Rezervy jsem ve svém výkonu určitě měl. Je důležité stále na sobě pracovat a zlepšovat se.
Jak tvoje góly padly? Z jakých to bylo nejčastěji situací?
Moje góly padly po dorážkách i po nádherně vypracovaných akcích. Za to bych chtěl poděkovat svým spoluhráčům, především Davidu Bálkovi. Nejkrásnější akcí zápasu byla ta, kdy David Bálek vybojoval míč, poslal mi nádhernou přihrávku za obranu soupeře, běžel jsem sám na brankáře a míč jsem poslal levou nohou podél padajícího brankáře do sítě.
Před sezonou ses vrátil do mateřských Strakonic ze Čkyně, kde jsi hrál I. B třídu. Co tě vedlo k návratu a proč ses tehdy vlastně vydal na Šumavu?
I když jsem s fotbalem začínal ve Čkyni, kde s rodiči bydlíme, celou mládež jsem hrál ve Strakonicích. Na Šumavu jsem tehdy přestoupil s cílem získat první zkušenosti s dospělým fotbalem. Srdcem ale patřím pořád do strakonického Junioru, jehož založení před šesti lety jsem jako žáček intenzivně prožíval. Proto, když se mi ozval trenér Karel Sládek a nabídl mi možnost se vrátit zpět do Junioru, neváhal jsem. Mým snem do budoucna je hrát pravidelně za A-tým mužů Junioru před zaplněnou Křemelkou a sbírat fotbalové zkušenosti vedle zkušených hráčů.
