Radim Kokeš: Načerpám nové síly a znovu se vrhnu do fotbalu

Můžete nám říci, co bylo hlavní příčinou vašeho odvolání. Podle slov čížovského funkcionáře Vávry šlo o nesoulad se staršími hráči.
Když jsem jednal s Čížovou, bylo zřejmé, že to nebude jednoduché. Od začátku mého působení byly stále nějaké problémy. Nejdříve s tréninkovou plochou. Hráči museli dojíždět do Strakonic, což jim také nepřidalo. Dalším problémem byla četnost tréninků. Hned na tom prvním mi hráči sdělili, že budou trénovat maximálně třikrát týdně a někteří jen dvakrát, že to mají domluvené s vedením. Takže bylo jasné hned v úvodu, jak se bude odvíjet příprava. Navíc se do posledního dne nevědělo, kde se budou hrát domácí zápasy. Vedení klubu vůbec netušilo, co obnáší, aby hřiště splňovalo regulativy pro 3. ligu.

Jakým způsobem jste tedy absolvovali přípravu?
Celé přípravné období jsme trénovali pouze třikrát týdně, oproti ostatním týmům třetí ligy. Například Písek podle informací trénoval pětkrát a dvakrát i dvoufázově. Snažili jsme se Zdeňkem Starobou nastavit tréninky tak, abychom zvyšovali fyzickou kondici a zároveň zlepšovali fotbalovou stránku. Domnívám se, že tréninky byly kvalitní a musím říci, že i pro hráče byly přínosné. Mrzí mě proto, že se dočtu, že se hráčům nelíbil způsob, jakým byly vedené. Podobným způsobem jsme trénovali v Táborsku. Jenže rozdíl byl, bohužel, v přístupu hráčů. V áčku Táborska se chtěli hráči zlepšovat. V Čížové to platilo pouze u mladých a dvou starších hráčů, zbytek už chtěl už jenom určitou pohodu. A když máte v kádru ještě hráče, který má velikou nadváhu, tak je to poněkud frustrující. K tomu všemu přidáte některá zranění a zjistíte, že četnost tréninků je jak v A třídě. Takže jdete do zápasu s minimální šancí uspět.

Přesto, kvalita týmu určitě nebyla špatná.
Tým určitou kvalitu bezesporu měl, ale na třetí ligu nemá, i když to zní tvrdě. Navíc nejlepší divizní střelec Jirouš byl zraněný. Od začátku jsem se snažil o doplnění kádru, především na obou stranách obrany. Je pravda, že některé hráče jsme měli vytipované, třeba Marka Hovorku, ale určitá pasivita vedení a omezené finanční možnosti zapříčinily, že jsme žádnou posilu nepřivedli. Měl jsem určitá jednání s Táborskem, kde jsme již měli vytipovány konkrétní hráče, ale nakonec jsme se nedohodli. Teď vidím, že to byla asi škoda, protože jsme zápasy prohrávali především svými chybami. Pro některé hráče je třetí liga příliš.

Domníváte se tedy, že hlavním problémem byly náročné tréninky.
To určitě ne, větší problém vidím v tom, že hráči byli nedisciplinovaní při zápasech a nectili týmovou hru. Dalším problémem byl strach z kombinační hry na vlastní polovině, proto se většina rozehrávaných míčů od brankáře prováděla dlouhým nákopem. Hráči se prostě báli hrát. Víte, na malém hřišti v Čížové tak hráli a dokázali soupeře i presovat, ale na velkém hřišti to není možné. A v neposlední řadě se ke mně donesly určité zákulisní informace o některých starších hráčích, které, jak jsem uvedl, jsou v rozporu s mým fotbalovým přesvědčením. Jednalo se právě o ty, kteří stáli za mým odvoláním. Proto mě také mrzí prohlášení pana Vávry, který vůbec nezná pravý důvod. V každém případě je to také zkušenost, ze které se musím ponaučit.

Máte v plánu nějaké jiné trenérské angažmá?
Momentálně jsem fotbalově unavený a vyhořelý. Před půl rokem jsem po tragické nehodě přišel o manželku a toto období je pro mě hodně psychicky náročné (říká se smutkem v očích, pozn. aut.). Chci se plně věnovat synovi, který se po smrti matky upnul na fotbal a absolutně jím žije. Samozřejmě, že je to pro mě složité, když uvážíte, že za poslední tři roky jsem nedělal nic jiného než fotbal. Řekl bych, že jsem jím posedlý. Neměl jsem prakticky volno. Věřím, že načerpám nové síly, a začnu opět fotbalově pracovat, protože fotbal je celý můj život.