Slušela by tomu druhá liga, zahleděl se do budoucna písecký Tomáš Benetka
Mužstvo Písku vstoupilo do letošního ročníku ČFL s velkými ambicemi, ale nezvládlo začátek. Po třech kolech měli borci od Otavy pouhý bod na kontě. Nezbylo, než změnit přístup a zjednodušit hru, což se povedlo dokonale. Následovala šňůra čtyř vítězných vystoupení a posun v tabulce na sedmé místo s minimální ztrátou na medailové pozice. Posledních pět zápasů nechyběl ani minutu v sestavě nový muž Tomáš Benetka – na postu krajního beka přispěl také k udržení čistého konta v posledním duelu s Viktorií Jirny (1:0).
V domácím souboji s Viktorií Jirny, která se pyšní celkovým prvenstvím z posledních dvou ročníků ČFL a díky kvalitám kádru nikoliv neprávem pomýšlí na zlatý hattrick, rozvinuli Písečtí své útočné a kombinační předpoklady hlavně v úvodním poločase, kdy nastřelil dvakrát tyč a vytvořili si další slibné příležitosti. Neproměnili však žádnou. Teprve v 88. minutě se prosadil střídající Martin Voráček a rozhodl o výsledku.
Diváci – bohužel, přišlo jich pouze něco málo přes tři stovky – sledovali zajímavý duel hodný špičky třetí nejvyšší soutěže. Díky šťastnému konci pro domácí si odnášeli dobrou náladu k sobotnímu obědu. „V první půli jsme si vytvořili velký tlak. Měli jsme proměnit alespoň některou šanci a dohrávali bychom v klidu. Místo toho jsme dobývali soupeřovu branku skoro celý druhý poločas,“ krčil rameny Tomáš Benetka.
Jeden z letošních nováčků v píseckém dresu hlídal pravý okraj obranného valu a na vlastní kůži pocítil sílu protivníka, který dokázal využívat každé zaváhání domácích a hrozil nebezpečnými brejky. „Hráči Viktorie jasně ukázali, proč se pohybují dlouhodobě na špici České fotbalové ligy. Bylo těžké se proti nim prosadit. Trápili jsme se v zakončení, ale naštěstí nám nechyběla trpělivost. V závěru jsme vystupňovali snahu a Vori to trefil,“ rekapituloval Tomáš Benetka se znatelnou úlevou.
Přidávají víc fotbalovosti
Písečtí po špatném úvodu sezony jdou nahoru nejen výsledkově, ale i herně. Trenéři soupeřících celků se shodují v názoru, že jihočeský tým disponuje sestavou na 2. ligu, čemuž odpovídá i předváděná hra. „Na takové hodnocení je brzy,“ usmál se odchovanec pražských Bohemians, jenž denně dojíždí na jih Čech z Prahy společně s Michalem 
Rendlou, Tomášem Froňkem a Václavem Milcem. „Pravda je, že teď jsme se chytli. Zjednodušili jsme systém a to nám udělalo body. Pomalu k tomu přidáváme víc fotbalovosti. Snad nám to pošlape a dál se bude dařit,“ zadoufal.
Za měsíc mu bude čtyřiadvacet. Během krátké kariéry stihl angažmá v dresu několika klubů v Čechách, na Moravě i Slovensku. Od vršovických klokanů se jako dorostenec přestěhoval do Viktorie Žižkov, kde poprvé okusil ČFL. Potom se vypravil do Břeclavi a nakoukl do MSFL. Tam si jej vyhlédli bafuňáři z východního Slovenska a stal se členem 1. FC Košice. Do nejvyšší soutěže u sousedů se mu však neotevřely dveře. „Trénoval jsem s áčkem, ale zápasy jsem hrál za béčko ve druhé lize. Byl jsem tam jenom půl roku. Po finanční stránce to nebylo nic moc,“ vylíčil svoji anabázi.
Na další přesuny si mohl klidně najmout letadlo. Nejprve se objevil v divizním Sokole Čížová, odtud zamířil do druholigového Třince. A zase zpátky jižním směrem, tentokrát do Písku. „V Třinci se první rok táhla se mnou zranění. Teprve zbývající půlrok jsem hrál všechno. Pak mi skončila smlouva a nějak jsme se nemohli dohodnout na nové. Do toho mi zavolal pan Nousek. Prý mě sledoval už v Čížové. Kývl jsem na nabídku a podepsal v Písku na dva roky. Líbí se mi tady. Mančaft je v pohodě, trénujeme stejnou intenzitou jako v Třinci. Asi by tomu slušela ta druhá liga,“ zahleděl se do budoucna.
