Jan Štohanzl: U mého gólu nešlo moc mířit

Jak byste zhodnotil pondělní utkání Táborska ve Vítkovicích 1:1?
„Asi bych ho zhodnotil tak, že remíza byla zasloužená. My jsme si za první poločas vyhrát nezasloužili. Vítkovice nás přehrávaly, měly tři brankové příležitosti. Až ve druhém poločasu jsme se zvedli, měli jsme ze hry více než soupeř. Ale dali jsme jen jeden gól. Možná, že jsme mohli Vítkovice nakonec i porazit, ale musím zopakovat, že první půli jsme prospali.“

Prý byla o přestávce v kabině bouřka?
„Nevím, jak si kdo představuje bouřku… (úsměv). Něco se musí říct, když nevstoupíte do utkání dobře, trenér nám důrazně vyčítal chyby a nedostatky, takže nějaká bouřka proběhla. A jak bylo vidět, pomohlo nám to, vyrovnali jsme a skoro jsme sahali po vítězství. V devadesáté minutě šel Filip Blecha sám na brankáře, ale nedal to. Škoda, bylo by to hezké – odjet se třemi body. Musíme být ale pokorní a trochu skromní…“

Vyrovnání jste zařídil po rohovém kopu a nastřeleném břevnu. Míč se odrazil před vás a vy jste vypálil. S nadsázkou řečeno, zavřel jste u toho oči?
„Měl jsem před sebou velkou spoustu hráčů, mířit se vlastně ani moc nedalo. Důležité bylo trefit branku a dostat míč někam mezi těla. Naštěstí si míč cestu do sítě našel.“

Máte vysvětlení pro rozdílné poločasy z hlediska výkonu Táborska: první špatný, druhý diametrálně jiný?
„Má to asi více důvodů. Myslím si, že se nás Vítkovice bály, že se na nás dobře připravily a dobře na nás nastoupily. A pak – ta dlouhá cesta v autobuse, jedete pět hodin. Chvilku nám na hřišti trvalo, než jsme tu cestu rozdýchali. I to je možná jedna z příčin. Jet takovou dálku před zápasem, to není příjemné. O poločase jsme si řekli, co děláme špatně. Pak jsme na Vítkovice více nalezli, byli jsme u nich blíž a najednou byli protihráči bezradní.

Bod z venku má svoji váhu, ne?
„Důležité je, že jsme tam neprohráli! A teď chceme doma vyhrát nad Ústím nad Labem.“