S návratem do Písku jsem neváhal. Chci být součástí tohoto klubu, říká Marek Kalousek

Událo se hodně věcí. Písek mě oslovil a já se rozhodl velice rychle. Chtěl jsem se vrátit a klukům pomoci. Nyní budu dělat všechno proto, aby byl tým úspěšný a dařilo se i mě osobně.

V Rakousku se vám ale celkem dařilo, ne?

V minulé sezóně jsme skončili jedenáctí, letos šla ale výkonnost dolů a Sankt Martin je momentálně předposlední. Měl jsem i nějaké nabídky, nešlo však o nic vážného. Já jsem se chtěl hlavně vrátit domů, abych nemusel dojíždět daleko autem.

Nabídku z Písku tedy přišla ve vhodný okamžik?

Byl jsem v kontaktu se Štěpánem Korešem, všechno jsme si řekli a nijak jsem neváhal. Viděl jsem i nějaké zápasy Písku a měl jsem jasno, že chci být součástí tohoto klubu.

V Písku se toho mezitím hodně změnilo. Ve vedení jsou noví lidé, klub se postupně profesionalizuje, všímáte si?

Ano, je to obrovská změna, ať už jde o tréninky nebo o zápasové tempo. Vidím, že Písek má ambice, a to hrálo velkou roli v mém rozhodnutí se vrátit.

Vedení se dokonce netají ambicemi postoupit během příštích dvou let do druhé ligy. Co na to říkáte?

Proč ne, vždycky je lepší mít nějaké cíle a jít si za nimi. Uděláme všechno proto, aby se nám to povedlo když ne teď, tak třeba za rok. Chceme hrát hezký útočný fotbal, dávat góly a bavit lidi, aby na nás chodili.

Třeba jako tomu bylo dnes? Podle oficiálních údajů přišlo na duel s Dynamem přes 1200 diváků. Pamatujete v Písku podobnou návštěvu?

To si opravdu nevzpomínám. Pamatuji, že někdy před třemi roky přišlo asi osm set lidí, když jsme tu hráli s béčkem Slavie. Tohle je ale rekord, a věřím, že se divákům náš fotbal líbil. Takto bychom se rádi prezentovali.

Diváky jste potěšili výsledkem i předvedenou hrou. Jaký to byl s Dynamem zápas?

Bylo to pro mě nesmírně náročné utkání. Kluci jsou hrozně běhaví a v porovnání s fotbalem v Rakousku je tohle úplně jiný sport. Ten přechod z rakouské soutěže do třetí ligy u nás byl pro mě docela těžký. Tam to bylo spíš o soubojích, tady se mnohem víc běhá.

V závěru vás Dynamo dost tlačilo a asi jste byli rádi, že je konec?

Jsme rádi, že nám to vyšlo. Moc jsme to chtěli zlomit, urvali jsme to morálkou a bojovností. Ke konci nás Dynamo trochu zatlačilo, ale bylo to i tím, že už jsem nemohl, protože mě chytaly křeče.

Byla to jistě důležitá výhra, protože v případě úspěchu Dynama už by vaše ztráta na tohoto rivala narostla na docela propastných jedenáct bodů...

Na utkání jsme se připravovali celý týden, byli jsme si vědomi, že se nám čelo tabulky vzdaluje. Zápas jsme odjezdili a výhra je nám odměnou. Ztrátu jsme umazali, teď je ale potřeba potvrdit to i za týden v dalším utkání.

Za stavu 1:1 trefili hosté tyč a zanedlouho jste z penalty vrátil vašemu týmu vedení. Byl to možná klíčový moment?

To jsme měli štěstí, určitě by to potom vypadalo jinak. Na druhou stranu, i já jsem pak mohl zvýšit na 3:1 a bylo by rozhodnuto. Takový je fotbal a často platí pravidlo nedáš, dostaneš.

Na penaltu jste si věřil?

Já na penalty chodím rád, kopal jsem je i v Rakousku. Zaslechl jsem jednoduchý pokyn od Koryho (Štěpán Koreš, pozn. aut.), tak jsem šel. Věděl jsem, že budu kopat přes nohu a ránu k tyči.

Viděli jsme také hodně strkanic a slovních přestřelek. Hrála nervozita velkou roli?

Jasně, byly tam emoce, ale ty k derby patří.