Tomáš Antoš naskočil do áčka Hluboké jako šestnáctiletý a vydržel neuvěřitelných sedmnáct sezon

Předtím jsem hrál I.A třídu dorostu, takže krajský přebor mužů jsem vnímal jako velice kvalitní soutěž. Byl to pro mě velký výkonnostní skok, ale myslím, že jsem se s tím popasoval dobře.

Byl jste v základní sestavě nebo mezi náhradníky?

Ano, nastupoval jsem v základu.

A vždy jste byl obránce?

Hrál jsem i na jiných postech. Vyzkoušel jsem vlastně všechny pozice. Třeba za trenéra Cipra jsem byl útočník, hrál jsem i na kraji zálohy, krajního obránce, ale nakonec jsem skončil na stoperu, kde jsem začínal.

Na které trenéry budete nejvíc vzpomínat?

Určitě na všechny. Odmala mě vedl pan Michal Stárek, který mě trénuje i nyní jako asistent v hlubockém béčku. Do A-týmu Hluboké mě vytáhl Karel Vácha. Nerad bych na někoho zapomněl, ale hodně mi dali trenéři Cipro nebo Borový. Nemůžu zapomenout ani na Rudolfa Otepku a jeho asistenty Petra Kadlece a Romana Hřiba, s nimiž jsme vyhráli krajský přebor a postoupili do divize. Nyní panu Otepkovi asistuje Jirka Kladrubský. Posledních pět let bylo fantastických, na to budu vzpomínat celý život.

Máte pocit, že jste se rozloučil na vrcholu?

Nechtěl jsem končit, až nebudu moc. Naopak jsem se chtěl rozloučit ve chvíli, kdy nejsem úplně nejhorší a ještě mám týmu co dát. Myslím, že jsem svůj konec naplánoval na tu pravou chvíli.

Celou kariéru jste strávil na Hluboké. Neuvažoval jste někdy o změně? Třeba když Hluboká před šesti lety spadla do I.A třídy?

O tom jsem vůbec nepřemýšlel, spíš jsem měl chuť vrátit se co nejdřív zpátky. Když se padalo, tak jsem byl shodou okolností zraněný. Měl jsem přetržený vaz v koleni a týmu jsem nemohl nijak pomoci. Na hřiště jsem se vrátil až v další sezóně, když už jsme hráli I. A třídu. První ročník přerušil covid a pak už se nám to povedlo. Měl jsem radost, že se podařilo postoupit zpátky, protože Hluboká minimálně do krajského přeboru patří.

Také v krajském přeboru jste si pak počínali suverénně a hned jste postoupili do divize?

Nechci říkat, že jsme vyhráli suverénně, protože nám hodně konkurovaly Olešník a Roudné. Těm se rovněž dařilo. Nám se ale ve třiceti zápasech podařilo uhrát, tuším, 82 bodů, což je těžko překonatelné. Navíc jsme dostali pouze jedenáct gólů, takže tahle sezóna je pro mě nezapomenutelná.

Co se na Hluboké změnilo, že po sestupu do I. A přišel takový výkonnostní vzestup?

Hodně tomu pomohli pánové Otepka s Váchou tím, že v klubu dokázali vytvořit podmínky pro to, aby na Hlubokou přišli kvalitní hráči. To je hlavně jejich zásluha.

Jaké cíle má hlubocké béčko a jaká jsou vaše osobní přání?

Podle mě bychom měli hrát někde nahoře, protože za nás budou chodit hrát i kluci z áčka, kteří nebudou ve 4. lize tolik vytěžovaní. Zároveň bych si přál, aby se mi vyhýbala zranění a měl z fotbalu radost.

Je možné, že ještě někdy naskočíte i za áčko?

Když jsem na konci minulé sezóny trenérovi Otepkovi oznamoval, že skončím, domlouvali jsme se, že v případě nějaké personální krize bych vypomohl. Hluboká má ale zhruba dvacetičlenný kádr, tak doufám, že se beze mě obejdou.

Zbyde vám čas i na jiné koníčky?

S béčkem trénuji jednou až dvakrát týdně, už to tedy není takový tlak. Mám čtyřletého kluka a věnuji se víc rodině. Motám se kolem baráku a i manželka je ráda (úsměv). Máme aspoň víc volného času na výlety a všelijaké volnočasové aktivity.