Od fotbalu si teď potřebuji odpočinout, říká soběslavský patriot Radek Hajič

Bylo to moje rozhodnutí. Cítil jsem, že už mužstvu nemám co dát. S trochou nadsázky bych to přirovnal k panu Koubkovi v Plzni. Každý trenér pozná, kdy je čas na změnu. Nesu to tedy v pohodě a zvykám si na to, že mám spoustu volného času, který bych teď rád využil jiným způsobem.

Co vás k tomuto rozhodnutí přimělo?

Stačilo se kouknout na poslední výsledky Soběslavi. Už na jaře jsme pět z posledních šesti zápasů prohráli a ani v přípravě to nebylo ideální. Také začátek nové sezóny nám nevyšel, takže je logické, že se něco muselo stát. Možná jsem udělal chybu, že jsem neskončil už po minulé sezóně. Po těch dvanácti letech trénování mi chyběly elán a energie. Asi jsem už neměl do toho jít. Teď se klukům pod novým trenérem začalo dařit, a věřím, že soběslavský fotbal půjde zase nahoru i beze mě.

Nelichotivé výsledky byly jediným důvodem vašeho odchodu?

Taky doba už je jiná, než když jsem s trénováním začínal. Tehdy v klubu vládla rodina atmosféra. Nyní je většina kluků odjinud, na tréninky přijedou a zase odjedou, takže společná posezení už se moc nekonají. Partu se snaží držet pohromadě Aleš Kutner a další starší hráči, už to ale není ono. To je jeden z dalších vlivů, proč už jsem neměl chuť pokračovat v trénování. To je ale spíš druhotná záležitost.

Z těch starších a zkušených fotbalistů jste měl nadstandardní vztahy s Petrem Bouchalem. Nechyběli vám v současném týmu hráči jeho typu?

Nedávno jsme si s Petrem psali a domlouvali se, že zajdeme na kafe, až budu v Budějovicích. Je ale fakt, že tam moc často cestu nemám. Vím, že teď hráli s Kovářovem, kde zase hraje Honza Suchan, který rovněž hrál u nás v Soběslavi. S ním jsem také v kontaktu. Jsem rád, že se Petrovi v budějovické Slavii daří. Doufám, že se dostal z té prekérní zlomeniny kotníku a přeji mu, aby byl hlavně zdravý.

U týmu skončil i váš kolega Richard Florián. Také on cítil zodpovědnost za výsledky mužstva?

S Richardem Floriánem se počítalo dál, on se ale rozhodl také skončit. Pro mě je to docela velké překvapení a pro pana Nývlta šok. Richard byl vždycky zapálený a měl chuť v Soběslavi trénovat. Nevím, proč se kolega takto rozhodl, to je otázka spíš pro něho. Nechci za někoho mluvit.

Věříte, že se k trenérskému řemeslu ještě vrátíte?

Je možné, že se ještě někdy k trénování vrátím, nyní mi ale chybí ten správný drajv. Nějaké nabídky jsem sice dostal, já se teď ale po těch dvanácti letech cítím fotbalově vyprázdněný. Chodíte do práce, kromě toho třikrát týdně na tréninky, jeden den z víkendu ukrojí zápas a tenhle koloběh jde deset měsíců v roce. Už toho bylo moc. S předsedou oddílu Markem Nývltem jsme došli k závěru, že je dobré udělat změnu. Považuji to za nejlepší řešení. Netvrdím, že s fotbalem definitivně končím, teď ale opravdu nevím, co bude dál. Rád bych si od fotbalu minimálně do konce roku odpočinul.

Po kolika letech vlastně opouštíte fotbalový kolotoč?

Fotbalem žiju vlastně od dětství. V sedmi letech jsem se přihlásil do soběslavské přípravky a od té doby se až dosud všechno točilo kolem fotbalu. Tréninky, zápasy a tohle pořád dokola. Až do minulého týdne to trvalo pětačtyřicet let. Z devadesáti procent jsem hrál v Soběslavi, byl jsem ale taky v Táboře a šest let v Rakousku. Poslední roky jsme se Soběslaví v divizi procestovali velkou část Čech a i to už mě unavovalo.

Na co budete nejvíc vzpomínat?

Jako hráč budu vzpomínat na období, kdy jsme v Soběslavi hráli krajský přebor. Poznal jsem hodně kamarádů a mám spoustu zážitků. Jako trenér nezapomenu na úspěchy v divizi, když jsme skončili druzí, třetí a naposledy pátí. To jsou opravdu fantastické výsledky. Nezapomenutelné jsou rovněž pohárové zápasy s prvoligovými týmy, jako jsou Hradec Králové nebo Karviná. Jsem hrdý na hráče, kteří tu hráli a tyhle úspěchy se mnou vybojovali. Na to budu vzpomínat do konce života.

Budete chodit na fotbal jako divák?

To samozřejmě ano. Nejsem zapšklý, není to tak, že bych zavřel knihu a fotbal pro mě přestal existovat. Sleduji fotbal v televizi, těch zápasů je ale tolik, že bych nemohl dělat nic jiného než jenom koukat na fotbal, kdybych chtěl všechny vidět. Rád zajdu na fotbal i osobně a u piva poklábosím s lidmi, které jsem znal jen z druhé strany hřiště. Těším se na příští zápas s Milevskem, a kdykoliv budu mít čas, rád se zajdu za klukama podívat.

Čím nyní vyplníte svůj volný čas?

Za ty roky mám spoustu restů doma i na chalupě. Kromě toho, že chodím do práce, musím toho hodně dodělat na svém baráku a také na chalupě mě čeká spousta práce. Chci se víc věnovat i rodině, na kterou jsem neměl tolik času. Jinak je mou velkou vášní kolo. Máme zhruba osmičlennou partičku cyklistických nadšenců a spřádáme velké plány. Dlouhé podzimní a zimní večery rád trávím ve fitku, kde si vyčistím mysl a udělám něco pro své tělo. Ke cvičení mě přivedla právě manželka, která je fitness trenérkou. Nyní si dávám jiné cíle než ty fotbalové.

Jestli se nepletu, vaše žena bylo rovněž členkou realizačního týmu.