Na fotbal určitě nezanevřu a kluky přijdu proti Strunkovicím podpořit, říká Pavel Cepák

Odvolání je vždycky nepříjemné, před sezónou jsme všichni měli jiné představy. Na druhou stranu týmu přeji všechno nejlepší, a věřím, že nový trenér mu dodá nový impuls.

Podzim přitom začal nadějně a podle očekávání jste přejeli Týn nad Vltavou výsledkem 4:0. Co se stalo potom?

První utkání s Týnem jsme zvládli. Na dalším zápase v Sezimově Ústí jsem nebyl, protože jsem měl zaplacenou dovolenou a zápas jsem sledoval v Turecku. Bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem během sezóny někam odjel. V Sezimově Ústí jsme vedli 1:0 a měli šance na zvýšení našeho náskoku. To se však nestalo a domácí zápas otočili. Další duel doma s Dolním Dvořištěm jsme po zásluze prohráli a od té doby to s námi bylo jako na houpačce. V posledním utkání proti Olešníku jsme tahali jednoznačně za kratší konec, prohráli jsme 0:3, a to byla poslední kapka. Po tomto zápase jsem byl z funkce trenéra odvolán.

Udělal byste dnes něco jinak?

Nevím, jestli bych něco udělal jinak. Po bitvě je, jak se říká, každý generál. Nechci se na to vymlouvat, faktem ale je, že jsme měli dost zraněných hráčů. V generálce jsme přišli o Viktora Kadlece, což je pro Roudné klíčový hráč. S ním odešlo skoro čtyřicet gólů. Vydali jsme se cestou zabudovávání dorostenců do A mužstva, ale například Václava Míku se nám nahradit nepodařilo. S hráči jsem byl jinak spokojený, nikdy jsem s nimi neměl v kabině žádný problém. Jenže výsledky se nedostavily a takhle to dopadlo. Čtyři roky jsme byli na výsluní a teď přijde tohle. Tak to ale ve fotbale chodí.

Mužstvo se trápilo v koncovce, i to byl důvod, proč Roudné nezískalo víc bodů. Myslíte si, že s Viktorem Kadlecem by to bylo jiné?

Jsem stoprocentně přesvědčený, že až se Viktor Kadlec zapojí do hry, mužstvo dostane úplně jinou jiskru. Hráči si zase začnou věřit, o tom jsem přesvědčený. Fotbal je kolektivní hra a jednotlivec výsledky nedělá, Viktor je ale zcela výjimečným fotbalistou, který dokáže dát gól z ničeho.

Půjdete se podívat na příští zápas jako divák?

Na fotbal rozhodně nezanevřu a na sobotní zápas proti Strunkovicím se určitě půjdu kouknout. Klukům přeji, aby se zvedli, je samotné mrzí, že jim to nejde. Z fotbalu rozhodně nejsem zklamaný, vždyť se mu věnuji vlastně celý život.

V Roudném jste prožil jako trenér skoro jedno desetiletí. Není divu, že jste ještě plný emocí...

Na období, které jsem prožil v Roudném, se nedá zapomenout, ať už to byl postup do divize dorostu, prvenství s béčkem v I. B třídě nebo postup s áčkem do krajského přeboru. V Roudném jsem taktéž poznal spoustu kamarádů a přátel. Těšila mě spolupráce s Liborem Šolcem, Jirkou Vopelkou, Pavlem Vařilem nebo s dlouholetým trenérem Jiřím Vlčkem. Nerad bych ale na někoho zapomněl, v Malši Roudné jsem poznal spoustu dobrých lidí.

Právě předseda Malše Roudné Libor Šolc se vyjádřil v tom smyslu, že dveře v klubu jsou pro vás dál otevřené...

Bylo mi nabídnuto, že v klubu mohu dál působit, teď si ale potřebuji dát pauzu a všechno si nechat projít hlavou. Jsem zvyklý trénovat a v Roudném jsem k tomu měl vždycky výborné podmínky. Všechno ale jednu končí, tak to ve fotbale je.

Váš nástupce Vladimír Primus se v Roudném věnoval trénování přípravek. Mohla by tohle být vaše budoucnost?

Malé dětičky už bych v mém věku asi trénovat nemohl, ty potřebují úplně jinou psychologickou přípravu. Obdivuji trenéry, kteří se věnují přípravkám. Je to úplně jiná práce než s mládeží nebo s dospělými. Je to jistě záslužná činnost, protože děti potřebujeme přitáhnout k fotbalu a sportu obecně.

Co kdybyste dostal nabídku z jiného klubu? Dovedl byste si představit, že byste trénoval někde jinde než v Roudném?

Na tuto otázku nemohu odpovědět ano ani ne. Musel bych si promyslet, jaký by to mělo přínos pro mě i pro ten manšaft. V tuto chvíli opravdu nevím, co bude dál. Uvidíme, jak se situace vyvine.

Jak budou vypadat vaše příští dny a týdny?

Mám samozřejmě zaměstnání, o fotbal se dál budu zajímat, takže nudit se rozhodně nebudu. Možná se častěji dostanu na chatu a víc si užiji soukromého života.