Ve čtyřiceti ještě stíhám, v mančaftu nám to šlape, pochvaluje si zkušený Jan Šimák

Máte za sebou úspěšný šlágr kola o třetí místo proti Třeboni. Když se ohlédnete, jaké utkání to bylo?
Jeli jsme do Třeboně s tím, že nás nebude čekat nic lehkého. To se potvrdilo už v první půli, ve které to bylo zhruba padesát na padesát. Sice jsme vstřelili první gól, jinak toho dopředu z naší strany moc nebylo. David Neužil, který ustál několik soubojů, dal na 1:0. Po chybě jsme si před koncem poločasu dali vlastní gól. Zlom přišel ve druhé půli, kdy rozhodčí vyloučil třeboňského hráče, a my hráli proti deseti. Tam už jsme si je chytli, drželi balón a hráli jednoduše. I přes naše vedení 2:1 přišla velká chyba. Soupeřovi jsme nabídli vyrovnání z penalty, skvěle nás ale podržel brankář. Gól na 3:1 nás zklidnil úplně. Hráli jsme, co bylo třeba, a mohli jsme přidat i více branek. Byli jsme tým, který nakonec chtěl o něco více, tři body máme zaslouženě.

Zápas byl zároveň důležitý s ohledem na vývoj v tabulce…
Body jsou super a jsou důležité, hraju to ale pro radost. Nevnímal jsem to přímo takhle. Ztráceli na nás tři body, takže bylo jasné, že se na nás mohou dotáhnout. My ale chtěli vyhrát, abychom jim naopak mohli odskočit. Kdybychom přijeli a hráli na remízu, to by bylo špatně. Oproti začátku sezóny, kdy jsme třikrát remizovali, ač jsme třeba ke konci utkání měli několik šancí, se nám to rozjelo a s posledními dvěma zápasy panuje velká spokojenost. Výhry 5:0 a 4:1, dali jsme devět gólů ve dvou zápasech… V mančaftu je vidět pohoda. Konečně nám to zase začalo padat a celkově šlapat. A řekl bych, že teď hrajeme líbivý kombinační fotbal, takže opravdu spokojenost.

Po povedené akci jste zvyšoval na 3:1. Stále si na podobné kousky věříte a zkoušíte je často?
Měl jsem proti sobě celou vysutou kompaktní obranu a moc jsem nevěděl co s balonem. Stál proti mně defenzivní záložník, kterého jsem si svou oblíbenou přešlapovačkou obešel. Viděl jsem, že tam pak zůstala díra a obránci moc nereagovali. Nečekali, že přes jejich spoluhráče přejdu tak lehce, takže jsem toho využil a hodil si to mezi nimi. Tam už mě museli akorát faulovat, z čeho by byla penalta, a tak mě pustili. Trefil jsem to levačkou a jsem jedině rád, že to tam zapadlo. Na podobné akce si věřím. Kdyby ne, tak je nezkouším (smích).

Kolem zimy vás trápilo koleno. Jak jste na tom teď?
Koleno mě trápí pořád. Nosím ortézu a mám utržené křížové zadní vazy, takže to už nebude nikdy dobré. Půjdu na operaci, na kterou čekám až po fotbale. Doktor mi doporučil, abych posiloval čtyřhlavý stehenní sval, který koleno zpevňuje. Cvičím a musím zaťukat, že koleno drží právě díky tréninkům, výrazněji mě to nelimituje.

Zaměřoval jste se přes zimní pauzu mimo jiné i na fyzičku? Chválil vás i třeboňský trenér…
Abych pravdu řekl, tak ne. Běhání bez balónu nenávidím, takže abych chodil jen tak běhat, to ne. Využíval jsem toho, že se hrál futsal, na který jsem chodil. Jednou týdně jsme také s kluky chodili hrát sami ven. Hrálo se čtyři na čtyři nebo pět na pět. Vždycky to byla taková intenzivní hodinka. Do toho jsme potom přidali tréninky, takže de facto když to sečtu, třikrát týdně jsem se fotbalu věnoval. Žádná speciální příprava nebyla. Udržoval jsem se takhle.

Jako kolem středního záložníka kolem vás běhají samí mladí kluci. Jak se vám hraje s nimi?
Nemůžu si stěžovat. Kluci musejí běhat, protože já toho už tolik nenaběhám. Máme tam mladé a šikovné hráče, kteří si nechají poradit, navíc jsou šikovní na balonu. Je příjemné, když má člověk míč a může si vybrat až ze tří alternativ, komu nahrát. Horší je, pokud není komu přihrát, to je pak průser. Tady je těch variant dost. Z posledních dvou zápasů musím mančaft pochválit, šlape jako hodinky.

Co říkáte celkové úrovni krajského přeboru?
Těžko se mi hodnotí, protože ho hraju poprvé v životě. Hrál jsem krátce A a B třídu, nyní krajský přebor. Úplně nevím, jakou úroveň by tato soutěž měla mít. Co se mě týče, ve čtyřiceti ještě stíhám.

V tabulce se nacházíte na 3. pozici. Nepanují u vás tedy postupové ambice?
Asi by to byla otázka spíš na prezidenta klubu. Před sezónou jsme ale byli tým, který chtěl hrát střed tabulky. Nyní jsme nahoře, na třetím místě, takže myslím, že z tohohle pohledu musí být spokojený. Každopádně jako cíl to před sezonou dané nebylo.

Kvůli rekonstrukci stadionu v Lomu hrajete domácí zápasy v Táboře. Jak to s přestavbou vypadá?
Tuhle sezónu na Svépomoci zřejmě dohrajeme. Pro mě je jednoznačně příjemné, když se zápasy hrají v Táboře, kde jsem vyrůstal. Pokud pominu jeden rok v Mezně, menší vesnici u Tábora, moje fotbalová kariéra začínala právě tam. S fotbalem jsem začínal přesně na hřišti, na kterém hrajeme. Jsem tu jako doma. Je to útulný a hezký stadion, cítím se na něm velice dobře. Musím říct, že jsem naopak rád, že se to hraje tady, a ne v Lomu. Hřiště je o něco lepší, stadion je celý zavřený a pro diváka je to celé fotbalovější.