V Oseku je výborná parta, chválí si brankář Jakub Kozlík, jehož trénoval i slavný Ivo Viktor

Jak vypadal průběh derby z brankové čáry?
Pro mě osobně to bylo první derby na katovickém hřišti. Za Katovice nastupuje hodně mých kamarádů a kluků, se kterými jsem hrál v dorostu ve Strakonicích. Na zápas jsem se hodně těšil. Většina zápasu se odehrála na naší polovině hřiště. Měl jsem tedy dobrý přehled o průběhu zápasu. Věděli jsme, že Katovice mají tým plný velice kvalitních individualit a na domácím hřišti jsou velice silní, protože je dopředu pravidelně žene i velmi početné a dobré domácí publikum. Tomu jsme přizpůsobili i hru. Snažili jsme se poctivě bránit a ve hře co nejméně chybovat. Nám se podařilo se prosadit jako první, když Honza Hoch nádherně zakroutil standardku do šibenice a na tuhle ránu byl i Švehlis krátký. Katovičtí pak byli ve hře pořád lepší, víc drželi míč na svých kopačkách, ale naštěstí pro nás se nedostali ke svojí hře. Ve druhém poločase srovnali z penalty a opět hráli především před naší branou, avšak stále se jim nedařilo dostat do šancí. Když už se do nich dostali, nepodařilo se jim pořádně zakončit. Myslím si, že se hrálo tvrdé, ale férové derby. Katovičtí byli možná trochu přemotivovaní a z toho pramenil i počet žlutých karet po jejich faulech.

Musel jste řešit několik nebezpečných situací. Kdy vám nejvíc zatrnulo?
Nejhorší to bylo při prvním neuznaném katovickém gólu v prvním poločase. Repič nádherně trefil šibenici, ale naštěstí pro nás byl přitom v ofsajdu, takže když jsem viděl zdvižený praporek rozhodčího, tak mi spadl kámen ze srdce.

Je pro brankáře lepší, když je neustále v permanenci, nebo když je téměř bez práce?
Od té doby, co hraji za Osek, tak jsem nezažil, že bych byl v brance téměř bez práce. Pro mě je ale určitě lepší, když jsem v permanenci a musím se neustále soustředit na hru.

Utkání skončilo nerozhodně. Byla remíza podle vás spravedlivá?
Katovičtí to budou brát vzhledem k obrazu utkání zřejmě jako ztrátu, protože si během zápasu vytvořili větší množství šancí než my. My jsme si však lépe plnili taktické pokyny, které jsme měli, takže zasloužený a vydřený bod.

Váš výkon vzbudil uznání. Potěšilo, že vás chválily obě strany?
Samozřejmě, že chvála pokaždé potěší. Navíc když jde chvála i od soupeře, těší to o to víc.

A k tomu jste byl zvolen Mužem kola. Co vás to bude stát, už jste vůbec stihl dát zápisné?
Bojím se, že titul Muž kola mě asi bude stát pár lahví alkoholu, ale to k tomu holt patří. Zápisné jsem již určitě dával, ale protože po každém zápase je nějaké posezení, tak si už ani nevzpomínám, jak probíhalo…

Doposud jste soupeřům dovolil skórovat vždy jen jednou. Spokojenost, nebo to mohlo být ještě lepší?
Spokojenost by byla, kdybych soupeřům nedovolil skórovat ani jednou a celý zápas bych odehrál bez jediné chyby.

Do Oseka jste přišel před sezonou. Kdo vás zlanařil, museli vás dlouho přemlouvat?
Jako první, kdo mě oslovil, byla osecká legenda a můj dlouholetý kamarád Martin Carda. Pak jsem mluvil s trenérem Voříškem. Přemlouvání to moc dlouhé nebylo, protože už jsem nějak moc nepočítal s tím, že si zachytám na jihu Čech nejvyšší krajskou soutěž, takže se dá říct, že jsme se dohodli téměř hned.

Dobře si vás pamatujeme z účinkování v brance Sedlice, kde jste odčapal v KP dva podzimy. Jak na tuhle zastávku vzpomínáte?
Na Sedlici vzpomínám velmi rád, protože se zde sešla výborná parta lidí, která táhla společně za jeden provaz jak na hřišti, tak poté i v hospodě.

Ač jste rodilý Strakoňák, většinu kariéry jste strávil u nedalekých klubů na Plzeňsku. Co vás tam táhlo?
Dlouhá léta jsem hrál za Horažďovice, kde jsem si udělal i hodně kamarádů a známých. Proto jsem se pak pohyboval převážně po západních Čechách.

Málokdo ví, že jste to ve 14 letech zkoušel v brance AC Sparta Praha. Co vám tahle zkušenost v českém velkoklubu dala?
Byla to pro mě veliká zkušenost jak osobní, tak fotbalová. Například když jsem přišel na první brankářský trénink a stál tam jako trenér Ivo Viktor. To byl pro mě docela šok. Brankářskou dvojici jsem tvořil s Markem Štěchem, kterému se podařilo prosadit se až do sparťanského A týmu. Mezi další z mých spoluhráčů z té doby, kteří se prosadili, patří třeba Pepa Hušbauer nebo Martin Zeman.

Prozraďte, kdo byl vaším fotbalovým vzorem?
Mezi mé české vzory patří brankáři, jako byl Petr Kouba a Jarda Blažek. Ze zahraničních brankářů jsem měl rád gólmany, jako je třeba René Higuita nebo Rüştü Reçber.

V Oseku vládne pohoda. Klub atakuje historické příčky. Jak se vám tam líbí?
Jsem nadmíru spokojený. V kabině panuje dobrá nálada, je zde výborná parta. Vedení se o nás dobře stará a trenér má s námi svatou trpělivost. Jsme sice na krásném pátém místě, ale tabulka je hodně ošemetná. Stačí pár nepovedených zápasů a budeme se prát o záchranu. Pohled na ni je hodně zrádný.

Jak vidíte svojí budoucnost, zůstanete i na další sezonu?
Pokud mi vydrží zdraví a bude zde o mě i nadále zájem, tak bych chtěl v Oseku vydržet i další sezonu.