Michal Mišiak: Cíl máme jasný, připravit se na těžké jaro a udržet krajský přebor

Sám se musím přiznat, že jsem věřil Roudnému víc než vám. Kdyby některá sázková kancelář přijímala sázky, tak by si na vás mohla slušně vydělat. Začátek střetnutí byl pro vás možná deprimující, když šlo Roudné do vedení. Ale tentokrát jste zbraně nesložili a ještě do poločasu jste zápas otočili. To jste se zázračně zmátožili. Jak jste ten průběh prožíval vy?
Po předchozím utkání jsme si vysloužili vizitku týmu s nejvyšší porážkou probíhající sezony. Byl to tedy pro nás zápas, ve kterém jsme mohli udělat jediné, a to hodit vše za hlavu, a dokázat si tak zkaženou reputaci napravit. Roudné je mladý tým, přesto plný zkušených hráčů. Poslední zápas je vždy specifický a nám pomohlo, že jsme ho mohli odehrát v domácím prostředí. Branka Roudného přišla brzy na to, abychom ztratili možnost se zápasem cokoliv udělat. Šli jsme za vítězstvím o něco více než Roudné a bojovnost nám přinesla, že jsme zápas strhli na svou stranu.

Vy jste do výsledku zasáhl dvěma góly, rozvrhl jste si je do obou poločasů. Přičemž ten první otočil skóre, a ten druhý zápas ukončil při už jasném výsledku. Který z nich byl pro vás sladší?
Musím říci, že sladší než jeden z mých gólů pro mě byl gól Filipa Čadka, stejně tak Ondry Křivance, kteří se dočkali po delší střelecké pauze. Má první branka měla hořký konec, kdy jsem se při zakončení srazil s roudenským brankářem, kamarádem Tomášem Hřebejkem. Tomáš musel následně v druhém poločase opustit hřiště. Doufám, že je nyní plně v pořádku. Stejně tak patří omluva druhému z gólmanů Jiřímu Hošnovi a věřím, že i on je v pořádku. Toto zápasu dodalo nepříjemný dozvuk.

Blatná, coby nováček, nezačala soutěž špatně, když uhrála remízu se starousedlíkem z Čimelic. Ale hned poté přišlo několik zápasů dost hubených a první radost ze tří kompletních bodů jste zažili, tuším, v šestém kole s Protivínem. To nepřispívá bojovné náladě.
Tahle smolná řada ztracených zápasu nepřispívala ani na dobré náladě. Když máte po pěti odehraných zápasech jediný bod, hrajete ještě více jak svázaní a prolomit řadu neúspěchů je čím dál těžší. Zápas s Protivínem nám naštěstí odstartoval tu veselejší část sezony. Byl to pro nás nejdůležitější zápas, co se týče toho, dostat se do pohody a začít si věřit, že s krajskými týmy dokážeme hrát. Což jsme nakonec dokázali.

Taková série určitě byla tvrdou lekcí pro nováčka nejvyšší krajské soutěže. Přitom jste určitě sami počítali s vyššími nároky, které to přináší. Předčila skutečnost očekávání? Dát během pěti kol jediný gól, navíc v prvním utkání, to nesvědčí o pohodě. Na druhou stranu, moc branek jste nedostávali. Co vy na to?
Že nás trápí gólový účet vstřelených branek, už víme několik let. Nejsem si jistý, jestli by nám pomohl nějaký rozený střelec. Hrajeme fotbal, který není moc o gólech. Jak říkáte, kdybychom si odmysleli naše dva poslední zápasy, máme nejméně vstřelených gólů a téměř po Olešníku nejméně obdržených. Po přečtení to zkontroluje Roman Remeš, náš velký statistik, jestli je to pravda. (smích)

Ovšem pak jste se s tím nějak popasovali a výsledkem je celkem slušivé deváté místo. Tým se otrkal a navíc vás hnali za úspěchem vaši fanoušci?
O to více pro nás bylo důležité zvládnout poslední zápas. Tabulka od 16. po 5. místo je rozdílem šesti bodů. Kdybychom zápas nezvládli, mohlo to být přezimování na 14. místě. Vyrovnanost zápasů a překvapivých výsledků je zatím v této sezoně nadmíru. Bude zajímavé v jarní části sledovat, jak tento boj dopadne. Pravděpodobně bude rozhodovat každý zápas až do konce, bude se počítat každý bod. Fanouškům patří velké díky, jejich pravidelnými návštěvami patříme mezi nejnavštěvovanější zápasy už od dob I. A třídy a setrvávají v tom i tento pro nás už krajský rok.

Teď se omlouvám, ale zajímá mě, zda nemáte nějaký vztah k bývalému trenéru Protivína Miroslavu Mišjakovi? I on se sice píše trochu jinak (Mišjak, Mišiak), u vás to by to možná díky tomu, že váš rod má původ na Slovensku.
Ano, je to tak. Ač jsou to do jisté míry odlišná příjmení, jedná se o stejný rod. Miroslav Mišjak je bratrancem mého otce Martina Mišiaka, který byl mým prvním trenérem, a k fotbalu mi přivedl. Náš rod je odjakživa spojen s fotbalem, a právě Miroslav Mišjak se do něho zapsal pravděpodobně největší stopou jakožto trenér Protivína nebo hráč Čížové a Písku. Nyní působí v okresním týmu Lomu, mateřském klubu naší rodiny společně s dalšími bratranci Lubošem a Romanem Mišiaků a také rodiny Mikešů. Říká se, kdyby se sešli všichni hrající Mikešové a Miši(j)akové, postaví celou jedenáctku. Tak třeba někdy. (úsměv)

Když už jsme u toho putování, zeptám s, kde jste s fotbalem začínal. Pamatujete si ještě jméno prvního trenéra? Jak to bylo s ostatními, jejichž vedením jste prošel v jiných službách? Kdo vás ovlivnil nejvíc a nasměroval k ofenzivnímu pojetí hry?
K fotbalu mě, jak jsem se zmínil, přivedl táta, který se zanedlouho po mém začátku v Blatné stal trenérem naší věkové kategorie. Stejně tak jako Miroslav strávil celý životem vášní k fotbalu, takže bylo předem jasné, kam budu směřovat i já. Každý trenér se zapíše nějakým určitým způsobem do vašeho nejen fotbalového dospívání. Samozřejmě si vybavuji všechny mé trenéry od žáčků. Určitou dobu pod Davidem Regušem jsem hrál i se svými 170 cm stopera. Pozici, na které jsem zůstal do této doby, jsem začal hrát pod dnes už divizním trenérem Klatov Michalem Čadkem.

Jak si užíváte náladu ve městě růží? Už jste nějaké daroval své přítelkyni nebo už ženě? Nebo jste nějakou dostal? Třeba za ty dva góly Roudnému.
Ač jsme městem růží, říkáme si spíše město rybářů díky Blatenské rybě, obzvláště po ukázkovém lovení ze sítě, které si musel prožít náš brankář Jaroslav Chlanda v Olešníku. (hořký úsměv).  Někdy se stane zápas tím, co vám náladu dokáže pěkně zkazit, ale nakonec je to potřeba brát s úsměvem.

Platil jste do pokladny za úspěch přímo na dokopné, nebo převodem na konto pokladníka? Měl slitování, nebo dluh vymáhal?
Musím zpětně přiznat, že o žádné pokutě nepadlo ani slovo. Myslím, že to bylo všem jedno, všichni se už totiž viděli na večerní dokopné.

Říká se, konec dobrý, všechno dobré. Na moc špatných okamžiků si asi nevzpomenete, že? I když by mě to zajímalo, stejně jako ty pěkné.
Špatných okamžiků si moc nevybavuji. Pokud se něco stane i mimo hřiště, víme, že se s klukama můžeme na sebe spolehnout. Málokdy by někdo musel jít do hospody sám. I když jednoho takového taky máme. (smích).  Je důležitý, aby parta fungovala, a to platí pro všechny sporty a vlastně nejen sporty. A jsem rád, že to platí i v našem případě.

Zima bývá pro fotbalisty dost neradostná, samá dřina. Vánoční a silvestrovskou pohodu vystřídá tvrdý dril. Bývá to nejhezčí pozdní dáreček od trenéra. Nebo si přestávku zpestříte účastí v nějakém halovém turnaji?
Osobně doufám, že do Silvestra fotbal uvidím tak maximálně na videohře.

Přizpůsobení se zátěži většinou pomáhá. Jaro budete mít hodně krušné. Přes vaše záda se budou snažit dostat týmy, které jsou v soutěži daleko ostřílenější, než jste vy, prostě makačka.
Opravdu se tabulka může hned po dvou jarních kolech otočit a týmy z teď pěkných horních míst můžou být dole a přesně naopak. Necháme se překvapit, kolik týmu projde nějakou změnou během přestávky a kdo do jara vstoupí úspěšněji. Bude co sledovat, to už je jasné teď.

Ale Blatná postoupila do kraje po osmnácti letech. To je veliký závazek.
Dlouho jsme se snažili do kraje Blatnou vrátit. Je to vlastně už historie, kdy Blatná krajskou soutěž hrála.  Chtěli jsme ukázat, že do kraje patří, a tím, že se to povedlo hned první rok po příchodu trenéra Michala Brabce a asistenta Romana Remeše, byla uplynulá sezona dokonalou. Bylo pěkné ukázat lidem, co o nás pochybovali, že i přesto, kdy tým tvořili pouze mladí hráči odchovaní, až na výjimky v Blatné, dokázali krajskou soutěž vykopat. Teď máme cíl jasný, připravit se na těžkou jarní část sezony a udržet krajskou soutěž v Blatné, například i pro další generace.