Dorosty udělaly velký progres, říká šéftrenér mládeže Dynama Pavel Malura

Pavle, vaše premiérová sezóna v roli hlavního kouče U17 je za vámi. Jste s jejím průběhem spokojen?
Tuto sezónu s týmem U17 je třeba hodnotit ze dvou pohledů. Konečné 10. místo se ziskem 36 bodů jistě není nic, na co bychom měli být pyšní, ale na druhé straně je potřeba vnímat, že na hráčích se v úvodu sezóny projevil náročný tréninkový program, na který do té doby nebyli zvyklí. Já jsem s tím tak trochu počítal a upozorňoval jsem hráče i rodiče, že se zvýšený počet tréninků a jejich vyšší náročnost může projevit zpočátku negativně. Výsledky v úvodu podzimu byly spíše tristní. Odcházeli jsme s debakly od silných soupeřů a vesměs prohrávali se slabými. Ale již v závěru podzimu jsme začali hrát lépe a jaro pak již bylo úplně o něčem jiném. Zatímco na podzim jsme získali 14 bodů a skončili čtrnáctí, za jaro jsme jich udělali 22 a s pozitivním skóre jsme skončili na sedmém místě. A to jsme ještě přišli o body v posledních vteřinách zápasů se Slavií a Hradcem. Navíc jsme museli posunout Tadeáše Bečváře, aby nahradil zraněného Honzu Malechu v U19 a v závěru sezóny přišli i o nejlepšího střelce týmu Honzu Vítovce z důvodu zranění. Nebýt toho a nepochopitelných herních výpadků v zápasech s Pardubicemi a Duklou, mohli jsme za jarní část jistě atakovat první pětku. Navíc jsme se v jarní části dokázali prezentovat atraktivním herním stylem a byly zápasy, kdy na kluky byla radost se dívat. Takže nakonec se lze na tuto sezónu dívat vcelku pozitivně a věřím, že takto to vnímají i hráči.

Jak je na tom výkonnostní progres hráčů?
Jak jsem již řekl, výkonnost kluků šla neustále nahoru a na jaře jsme se již mohli měřit s kýmkoliv. Jsem přesvědčený, že pokud budou kluci nadále takto pracovat, mohou se dostat mezi českou špičku. Budu-li brát v potaz, že do ročníku 2002 ještě patří Bečvář, Pravda a Červenec, lze považovat tento ročník dnes již za nadprůměrný. Kluci se ještě musí naučit koncentrovat na každý zápas, vyhnout se výkyvům a hlavně si věřit v zápasech s těmi nejsilnějšími týmy. V úvodu podzimu z týmu museli odejít někteří hráči, jejichž morálně-volní vlastnosti neodpovídaly profilu hráčů akademie. U dvou mě to velmi mrzelo, neboť to byli talentovaní a v jádru ne úplně špatní kluci, třetí se rozhodl odejít s nimi, protože mu došlo, že na to, aby absolvoval náročnost tréninků, a jejich počet nemá motivaci. Možná ale i díky tomu, se vytvořila skvělá parta nesmírně pracovitých kluků, se kterou byla radost pracovat. Škoda, že některé přibrzdily ve vývoji zranění, která byla důsledkem velmi náročného programu, který kluci absolvovali.

Kdo byl tedy hlavní oporou kategorie U17?
Tady nechci nikoho jmenovat, protože každý s kluků základní sestavy měl své výjimečné zápasy a těžko bych rozhodoval, kdo byl ten nejlepší. V tomto věku je důležitý přístup hráčů a schopnost něco týmu přinést. Důležité je, že tým má svého opravdu dobrého střelce, kvalitní konstruktivní středopolaře, dobré obránce a velmi dobré brankáře. Sám jsem zvědav, jak velké osobnosti se z nich vyprofilují.

Vy sám jste také spokojen s působením svým a působením svého realizačního týmu?
Práce mě u tohoto týmu nesmírně bavila a věřím, že i mé kolegy a hlavně hráče. Nicméně práci realizačního týmu musí hodnotit i jiní: hráči, jejich rodiče a samozřejmě mí nadřízení.

V Akademii zastáváte také velmi důležitou roli šéftrenéra mládeže. Zhodnotíte nám tuto sezónu i za dorosty Dynama celkově?
Osobně si myslím, že těžko může kdokoliv nevnímat progres, jakého jsme všichni v Dynamu za ten rok fungování akademie dosáhli. Začnu s U19. Při vší úctě, to na začátku sezóny byla jen parta obyčejných bambulů, kteří nedokázali porazit ani týmy z krajských soutěží mužů. Když jsem ten tým viděl, počítal jsem s jasným sestupem. Navíc z týmu odcházeli jeden za druhým hráči, kteří neměli motivaci tvrdě pracovat a nepovedlo se nám ani doplnění týmu, kdy na působení jednoho z hráčů a jeho otce, budu vzpomínat jako na jeden z nejbizarnějších zážitků své trenérské kariéry. Díky tomu se ale v týmu postupně vyprofilovaly osobnosti, na které musel být každý v Dynamu hrdý. Kluci jako Kuba Pařízek, Honza Malecha, nebo Vašek Míka, nejsou dnes jen výjimeční fotbalisté ve své věkové kategorii, ale zejména osobnosti, které si zasluhují obdiv a respekt. Myslím, že nakazili pozitivně i ostatní a tak hráči a realizační tým, v čele s trenérem Havlíčkem, udělali obrovský kus práce a nejen že soutěž zvládli, ale udělali i ohromný výkonnostní posun. Lze říci, že trenérům i hráčům se podařil malý zázrak.
Pakliže záchrana a hlavně výkonnost U19 na jaře je malým zázrakem, záchrana U18 je neuvěřitelná událost. Řečeno s klasikem, napadají mě jen dvě podobné: samovznícení starosty Varšavy v roce 1546 a ve 12. století incident v Burgundsku, kdy pršeli sledi. Bylo období, kdy myslím rezignovali v klubu již úplně všichni, s výjimkou trenéra Dvořáka. Ovšem to, co kluci předvedli v závěru jara, bylo neuvěřitelné vzepětí a já mohu říci, že záchrany U18 si vážím svým způsobem ještě více, než záchrany dorostenecké ligy. Kluci si poctivě vydřeli každý bod a předvedli zmrtvýchvstání, o kterém, kdybychom žili v USA, někdo natočí film. Minimálně by se o nich zmínili v The Simpsons. Jejich kapitán David Vávra je pak pro mě jeden z nejúžasnějších kluků, jaké jsem ve své kariéře poznal. Vidět jak se z party unuděných nekňubů tvoří vítězný tým, je něco, na co budu rád vzpomínat i po letech.
O týmu U17 jsem již mluvil a co se týká U16, je to výsledkově tým nejúspěšnější a také patrně nejtalentovanější, který zatím v dorostech máme. Nicméně se nemohu zbavit pocitu, že zatím, je také nejméně pracovitý. Tihle kluci dokáží porazit kohokoliv, ale také prohrát s absolutními outsidery, nebo se špičkovým týmem dostat neuvěřitelný nářez, přestože výkonnostně mezi nimi a soupeřem není velký rozdíl.
Samozřejmě zůstávají mnohé rezervy. Moc bych si přál, abychom v budoucnu byli akademií, která vychovává reprezentační hráče, tak, jak tomu bylo v minulosti. Abychom se v tabulkách soutěží pohybovali tam, kam jako akademie patříme. Tady zatím zůstáváme tradici Dynama mnoho dlužní. Rád bych, aby se mládež Dynama zbavila všech špatných nálepek, které na ni ulpěly za poslední poměrně dlouhou dobu a získala si respekt a úctu za svou kvalitní práci, a skvělou výchovu hráčů. Abychom co nejvíce vychovávali hráče, rodiče a trenéry, kteří si budou uvědomovat, že jednou z nejdůležitějších věcí v životě je tvrdě pracovat a hrát vždy fair. A že z dlouhodobého hlediska se to vyplácí.

Během své trenérské kariéry jste působil ve více klubech a máte tedy možnost srovnání. Líbí se vám v Akademii Dynama?
Myslím, že zázemí akademie je již dnes jedno z nejlepších v zemi. Počet a kvalita hracích ploch, nyní nové workoutové hřiště. To vše nám můžou ostatní jen závidět. Díky vzniku akademie podpoře z města a kraje mají kluci k dispozici velmi kvalitní servis. Osobně mám pocit, že i trenéři, funkcionáři a ostatní pracovníci vytvořili dobrou partu, která klukům poskytuje kvalitní servis. Jsme rodinný klub, kde můžete vidět, že kondiční trenér ve svém volném čase přijde za ubytovanými kluky na Složiště a uvaří jim večeři. Kde u fyzioterapeuta sedí více zdravých, než zraněných hráčů, jen aby si s ním a mezi sebou popovídali. Kde kluci mohou sedět v regeneraci i v devět večer. Nelze při tom nezmínit naše správce areálu, kteří jsou opravdu obrovsky pracovití a obětaví. Říkám to jako někdo, kdo už pár klubů vystřídal. To nám dává oproti jiným klubům nesmírnou výhodu. Pokud by se povedl projekt s výstavbou dalších hřišť a internátu, budou mít České Budějovice něco, s čím se lze setkat málokde v Evropě. Napadá mě třeba Ajax Amsterdam.

Po krátké dovolené začínáte přípravu na novou sezónu. Kdy a jak?
Přípravu začínají všechny týmy dorostu 8. července. A bude již tradičně v podmínkách domácího areálu na Složišti, kde máme vše, co potřebujeme. Také zde bychom se potřebovali zaměřit více na mezinárodní konfrontaci v přípravných zápasech, ale zatím nám scházejí kontakty i prostředky. Ale zapracujeme na tom.

Jaké máte plány a cíle do nové sezóny?
O plánech akademie jsem již hovořil výše. Vybudovat si respekt, mít hráče v reprezentaci a hrát tak, abychom dělali Českým Budějovicím čest.
Co se týká mého nového týmu, rád bych, aby kluci maximálně naplnili svůj potenciál, pracovali naplno, stejně jako jejich předchůdci a uvidíme, kam nás to přivede.

Jste původem ze severní Moravy, jak jste si zvykl na jihu Čech, líbí se vám zde?
České Budějovice jsou rájem pro turisty, stejně jako celé jižní Čechy. Těžko se najde lepší místo na procházky a výlety. Ale přináší to své výhody i nevýhody. Například, i když jsou poměrně malým městem, mají mnoho podobných neduhů jako Praha. Žil jsem už na spoustě místech v Evropě a všechny měly své kladné i stinné stránky. Nejsem sice z bytu za půl hodiny u moře, jako v Černé hoře, nebo ve Štětíně, ale je jasné, že Jižní Čechy nabízejí mnoho zajímavých a krásných míst. Překvapila mně příjemně zdvořilost lidí. Několikrát se mi stalo, když jsem stál ve frontě v obchodě a měl třeba jen koláč - to bývá dost často, a pustil mě někdo před sebe. V Ostravě by se mě pokusili zmlátit, kdybych na to jen pomyslel. V každém případě ale mohu říci, že zatím jsem se životem zde poměrně spokojený.