Seriál Fyzio – jak je to s poraněním menisků?
V dnešním dílu seriálu Fyzio jsme se podívali na jedno z nejčastějších a nejtypičtějších zranění fotbalistů a to poranění menisků v koleni. Je to vážný úraz? Za jak dlouho budu znovu hrát? Ovlivní to nějak mou kariéru? To jsou nejčastější otázky fotbalistů, které tento nepříjemný úraz potká. Na vše okolo menisků jsme se proto zeptali fyzioterapeuta klubové akademie Pavla Jůna.
Koleno představuje největší a nejsložitější kloub v lidském těle. Bezproblémové fungování v kloubu je zásadní pro běžný každodenní pohyb člověka ve smyslu stoje, dřepu, chůze, či běhu. To vše samozřejmě v souhře s dalšími klouby dolních končetin, zejména kotníkem a kyčelním kloubem.
Obecně platí, že stabilita kolene má svou pasivní a aktivní složku. Pasivní složku zahrnuje tvar kloubního povrchu, kloubní vazy, menisky a samotné kloubní pouzdro. Aktivní stabilitu pak zabezpečuje souhra svalů stehna (zejména čtyřhlavý stehenní sval, hamstringy, krejčovský sval, atd.) a bérce (trojhlavý lýtkový sval). Právě tato aktivní složka může být ovlivněna v rámci adekvátního tréninkového programu.
Fotbal jako sport klade na kloubní aparát vysoké nároky v podobě celé škály specifických pohybů s enormním zatížením. Koleno zároveň představuje spolu s kotníkem nejčastěji poraněný kloub u hráčů a hráček fotbalu. Struktur, které mohou být postiženy, je v případě kolenního kloubu celá řada. Menisky a chrupavkou počínaje, zkříženými či postranními vazy konče.
Naprostá většina zranění kolene ve fotbale vzniká buď po přímém kontaktu s protihráčem, nebo přeneseně v důsledku nevýhodného postavení kloubních ploch při rychlých změnách směru nebo otáčení. Rizikový tak může být nejen souboj o míč, ale třeba i snaha zaseknout balon nebo udělat kličku.
Specifická funkce menisků spočívá ve vyrovnávání nestejných povrchů kloubních ploch stehenní a holenní kosti. Zásadní úlohu hrají rovněž při vstřebávání nárazů na koleno nebo rozložení tělesné hmotnosti hráče. Z těchto důvodů jsou menisky nenahraditelnou součástí a v moderní medicíně platí při jejich poranění snaha o zachování v maximálním možném rozsahu. V opačném případě dochází při absenci menisků k nerovnoměrnému zatížení kloubní plochy. To následně vede k časnějšímu opotřebení a s ním spojenými problémy v pozdějších fázích kariéry. Osteoartróza pak může být dokonce důvodem pro předčasné ukončení kariéry.
Anatomicky rozlišujeme menší zevní a větší vnitřní meniskus. Vnitřní meniskus je připojen k vnitřnímu postrannímu vazu a rovněž kloubnímu pouzdru. Z tohoto důvodu jsou při jeho poranění často poraněny i okolní tkáně a nejen meniskus sám. V závislosti na tom, zda je meniskus natržen částečně, v jaké části je natržen, nebo zda se jedná o kompletní rupturu, popřípadě je přítomno poranění dalších částí kloubu, liší se i délka absence hráče.
Ve většině případů je nezbytná artroskopická operace, při které je meniskus buď sešit, nebo v různém rozsahu vyjmut. Na základě způsobu operace se rovněž stanovuje prognóza návratu hráče. Zatímco při částečném vyjmutí menisků se čas návratu na hřiště odhaduje při bezproblémovém průběhu rehabilitace v řádu 6-8 týdnů, při sešití menisku, které je v dlouhodobém výhledu pro koleno výhodnější, může doba rekonvalescence dosáhnout až několik měsíců.
Pro úspěšnou rehabilitaci po úrazech menisků zdůrazňujeme tři základní principy přesně v tomto pořadí: rozsah, stabilitu a sílu.
V terapeutickém plánu je nezbytné dbát nejprve na obnovení plného rozsahu pohybu v kloubu. Tomuto cíli uzpůsobujeme skladbu cviků a dávkujeme intenzitu zátěže v první fázi rehabilitace. Vhodné může být i zařazení rotopedu. Při šlapání dochází ke stimulaci příslušných částí kloubního pouzdra, produkci synoviální tekutiny (tzv. kloubního mazu) a tím i výživě menisků a chrupavek. Dalším vhodným prvkem může být cvičení v odlehčení, například v bazénu, nebo může pomoci vhodná kompresní terapie.
Ve druhé fázi zvyšujeme schopnost svalové souhry hamstringů a čtyřhlavého stehenního svalu. Spolupráce mezi oběma svalovými skupinami je nezbytná pro zajištění stability a tím i ochrany kloubu před dalším poraněním. Podmínkou je bezbolestná plná zátěž kloubu, který je bez otoku. Při určování adekvátní náročnosti postupujeme od jednoduchých cviků na pevné zemi až po cvičení na tzv. labilních plochách jako jsou různé druhy kruhových či válcových úsečí, popřípadě BOSU či jiné pomůcky.
V následující fázi pracujeme na rozvoji souhry svalů přední a zadní strany stehna, mj. ve smyslu zvyšování jejich síly a výdrže. Při plánování cvičební jednotky bychom se měli vyvarovat pohybu směrem do maximálního ohybu kolene. Posilovací trénink by totiž neměl vyvíjet zbytečně vysoký tlak na měkké tkáně v koleni.
